Alarm x Beseda: Nejdřív vážně o Trumpovi, pak se radši vážně uklidnit

Přijít do Kabinetu MÚZ a vidět celý prostor zaplněný sedícími lidmi je pro mě neobvyklý pocit. Jak to v Kabále často bývá, nejde se tu ani hnout. Ale tentokrát to není kvůli koncertu, nýbrž kvůli vážnému, mrazivému tématu. Na středeční večer uprostřed května spojily síly deník Alarm společně s festivalem Beseda u bigbítu a uspořádaly debatu s názvem Trump a nový světový řád. Co se mění nástupem Donalda Trumpa k moci společensky a kulturně rozebírala trojice expertů v čele s šéfredaktorem Alarmu Janem Bělíčkem. Tíživé současné téma odlehčila další trojice, tentokrát koncertů. Barbora Hora, rapper Anki a závěrečný DJ set brněnského Bernarda.

Jak se proměňuje světový řád po nástupu Donalda Trumpa do úřadu a co to znamená nejen pro nás? To není něco, co se jednoduše poslouchá. Navzdory tomu je ale debata vedena v uvolněné atmosféře. Tu zajišťuje Jan Bělíček společně s politoložkou Annou Pospěch Durnovou a filosofem Pavlem Baršou.

Ten se nejednou rozpovídá na několik dlouhých minut, ale to nevadí, člověk se do jeho výkladu jednoduše zaposlouchá. Reflektují se historické události, Bělíčkovi hosté vyzdvihují definující momenty našich dějin. Zmiňují tragédie jako 11. září nebo ekonomickou krizi z roku 2008, jež nás, podle nich, dostaly až tam kde jsme dnes. Zároveň se diskutující nebojí dívat do budoucna. „Jednu dobu probíhala sociálními médii fotka přírodní katastrofy s otázkou, kdy se tohle stane současností. On si pak člověk ani nevšimne, že lidstvo už je uprostřed té fotky,“ podtrhuje debatu Durnová tímto tragikomickým příkladem.

Po příjemně vyčerpávající debatě přichází uvolněný koncert Barbory Hory. Umělkyně, kterou můžeme znát z multižánrové kapely whyohwhy, do Kabálu přivezla svůj sólový projekt. Tady se dá energie krásně čerpat zpátky. Hora hraje písničky ze své sólové tvorby, která stojí někde na pomezí indie rocku a folku. Za ní stojí doprovodná kapela a společně vytváří komfortní intimní prostředí. Její hlas je jemný a uklidňující.

Až na jednu skladbu odehrává celý koncert všech pět muzikantů společně. Jen jedinou si Hora zahraje skutečně sólově. Jen ona a kytara. Zbytek kapely si mezitím vedle sebe sedne na zem a společně s ostatními diváky si užívají představení a uvolněně, s úsměvem na tváři, se pohupují do rytmu. „Tak, šup, pojďte,“ popožene je po dohrání písničkářka zpátky k nástrojům. Společně pak odehrávají ještě několik skladeb, mezi kterými jen tak mimo řeč Hora oznámí, že v blízké době bude vydávat nové sólo EP.

Po skončení druhé části večera si uvědomuji, že je plný odlišností. Vážnou debatu střídá intimní folkový koncert a po něm nakonec přijde energická rapová show česko-vietnamského rappera Ankiho.

Mezi lidmi proběhne postava v mikině s kapucí na hlavě. Dostává se na stage, zatím v tichu stojí u mixážního pultu. Ale když Anki konečně vystartuje, nadělí nám nabitou show, od prvního slova až do toho posledního. Zaplněný sál se ihned chytá jeho tempa. Zaznívají především skladby z loňského alba I WANT TO FEEL SAFE. Ve svých textech rapuje o svém nestabilním rodinném zázemí, častém stěhování a zpětně reflektuje odkud vlastně pochází a kým sám pro sebe je.

Mezi řádky nepřináší žádné složité metafory, uvádí své pocity a zážitky napřímo a podává to důrazně a upřímně. „Byli jsme taky dole, s holýma rukama, v životě loterie, nechcem být chudý,“ prožívá na stagi své mládí v písni Loterie. Posloucháme životní příběhy ve formě rapu, který na české scéně nemá obdoby.

I když všechny části večera působí rozdílně, vytvořily za těch několik hodin neobvyklý, ale kompaktní celek. Ten je plný intimnosti, blízkosti a odvahy čelit nejisté budoucnosti i minulosti se vzpřímenou hlavou.

Text a foto: Tomáš Jančík