Není vždy úplně jednoduché, aby filmový festival s úzkým zaměřením na jeden konkrétní žánr dal dohromady sestavu snímků odpovídající kvality, které by zajistily výraznou kulturní událost. To se týká především nových děl, kterých v rámci daného žánru nemusí během slabší filmové sezóny zkrátka vzniknout dost.
Jestli je tedy letos třeba v souvislosti s Future Gate o něčem mluvit, tak určitě o schopnosti jeho dramaturgů se takové situaci vyhnout. Podařilo se jim vybrat zajímavé filmy, které ukázaly, že science fiction může mít mnoho podob. Tím zároveň otevřeli festival lidem, které jinak pravděpodobně sci-fi příliš nezajímá.
Velká část uvedených počinů žánrové hranice různými originálními způsoby ohýbá, nebo je dokonce překračuje. Diváci tak mohli pod vědeckofantastickým povrchem najít třeba satirický body horror bojující se stereotypním ideálem krásy, drsnou animovanou komedii trefující se do nešvarů současného světa nebo psychologický thriller o snaze zvrátit rodinnou tragédii. I mezi klasikami se projevil vhodný dramaturgický výběr, především prostřednictvím japonského filmu Paprika, surrealistického anime z roku 2006, který svou nespoutaností skvěle zapadl mezi ostatní rozmanitá díla v programu, a který brněnskou část festivalu zakončil.
Kvalitu zážitků z projekcí podtrhla také místa jejich konání. Jak komornější prostory Kina Art, tak velkolepější sál Hvězdárny a Planetária Brno působivě dotvořily festivalovou atmosféru. Současně byla na obou místech vystavena kulisa představující onu „bránu do budoucnosti“ z názvu přehlídky.
Ta se ale se skončením akce pomyslně zavřela. Je ovšem nanejvýš pravděpodobné, že pokud nenastane nějaká z katastrofálních vizí světového vývoje, tak se Future Gate příští rok do Brna zase vrátí.
Více dojmů a recenze konkrétních filmů z festivalu Future Gate již brzy v podcastu Promítačka.
Text: Daniel Havránek
Foto: Festival Future Gate