Brno za kulturu: být autentický a špinavý je v hudbě lepší než dokonalý digitál

Ondra a Nori se jako dva studenti rozhodli uspořádat první ročník festivalu, jehož cílem je dát prostor novým a méně známým tvůrcům a zároveň tak podpořit nezávislou kulturu města Brna.

1.     Kde se vzala myšlenka uspořádat festival různých forem umění odkazujících přímo na Brno?

Ondra: Napadlo nás to na pivu. Někdy začátkem května jsme seděli v Duck Baru a bavili se, jaké by to asi bylo udělat nějakou superkapelu, složenou z těch nejlepších brněnských hudebníků. Nori by byl manažer a já bych ty lidi „naverboval“. Po chvíli jsme ale vystřízlivěli a došlo nám, že by to nejspíš nebylo reálné. Nicméně jsme se nechtěli pustit toho nadšení pro vlastní projekt, a tak jsme přemýšleli, jak to pojmout jinak.

Nori: Nakonec nám z toho vyšel jednodenní festival propojující různé formy mladé tvorby z Brna. Tohoto konceptu jsme se rozhodli držet už jen proto, že to v našem městě zatím nikdo nijak oficiálně nepořádá. Chceme to uchopit hodně punkově, ale s tím, že kapelám poskytneme pořádné zázemí a celkovou produkci prostě bereme vážně.

Ondra: Na Brno jsme se zaměřili protože jsme oba velcí patrioti. Osobně ho vnímám jako takový český ekvivalent Barcelony, hlavně co se nočního života týče. Když se večer projdete po Moraváku nebo si sednete u Scaly, téměř vždy se seznámíte s někým novým. 

2.     Čím se podle vás vyznačuje brněnská hudební scéna?

Ondra: Řekl bych, že stejně jako samotné Brno je jeho hudební scéna hodně komunitní. Je to tady opravdu studentské město a underground tu má velký potenciál. Tvoří zde spousta talentovaných lidí, kteří by se sem nebýt studia možná vůbec nedostali.  

Myslím, že v budoucnu by na undergroundové scéně mohla hrát velkou roli právě Sibiř, ostatně proto jsme si ji taky vybrali jako místo pro náš fesťák. Funguje tu úžasný kolektiv složený z lidí, kteří centrum spravují svépomocí, dobrovolně a na vlastní náklady. A navíc mají skvělého zvukaře.

3.     Co bylo zatím při organizaci nejtěžší?

Nori: Brzy po začátku plánování nám došlo, že to nezvládneme jen ve dvou. Ondra zvládne zařídit výběr kapel, stage plány a kompletní technické zabezpečení, zatímco já můžu mít na starosti tu papírovací část – catering, shánění sponzorů a podobně. Ani jeden z nás ale není expert na grafiku. Do týmu jsme tedy přibrali ještě moji kamarádku, grafičku Nelly Kriške, která nám doslova vytrhla trn z paty. Hlavní promo naší akce se totiž přirozeně odehrává na sociálních sítích, kde se lidé rozhodují hlavně očima. Děláme jednodenní, menší fesťák od dvanácti do deseti večer a nalákat někoho na méně známé kapely bez skvělého vizuálu by bylo opravdu složité. Kromě toho si člověk taky musí všechno důkladně připravit dopředu, pohlídat si různé smlouvy a právní záležitosti.

Ondra: V neposlední řadě tu byla taky otázka peněz. Tím, že je to první ročník, nemáme prakticky žádný kapitál a hradíme to z vlastní kapsy. Najít kapely, které do toho půjdou především z nadšení a spokojí se v podstatě jen s proplacením cesty a zajištěným zázemím, bylo docela těžké.

4.     Podle čeho jste se tedy nakonec rozhodovali, koho na festival pozvete? Přece jenom nezávislých a méně známých umělců je v Brně opravdu mnoho

Ondra: Především v hudbě pro nás byla nejdůležitější autenticita, od které současná hudební scéna začíná bohužel poněkud upouštět. Dělal jsem teď bedňáka na pár menších festivalech a všiml jsem si, že až na jednu kapelu všichni hráli na digitál, což se extrémně odrazilo na výsledné show. Bylo to tak moc dokonalé, až to byla nuda. Myslím, že být autentický a špinavý je v hudbě někdy lepší, než mít zvuk úplně čistý. Samozřejmě to nesmí jít na úkor kvality kapely. Neříkám, že by hudba měla být odbytá. Z finálního zvuku bychom ale neměli vymazat živého člověka.

Co se konečného line-upu týče, musel projít hned několika změnami. Původně jsme chtěli vybírat kapely čistě z Brna. Měli jsme už dokonce domluvená jména, jenže v průběhu organizace nám to některé skupiny odřekly, odjely na Erasmus nebo se třeba rozpadly. Upustili jsme teda od stoprocentního brněnského zakotvení a začali rozhazovat sítě dál. Důležité pro nás bylo, aby nás ti umělci něčím zaujali, hledali jsme vyloženě neobyčejné lidi. Na některé vystupující jsme dostali tip od známých, jako například Noise Complaint, což je uskupení tří původně studentů bicí na konzervatoři, kteří se rozhodli dělat grunge hudbu. Jiné se nám podařilo ulovit někde na koncertě. Takhle jsme se třeba dostali ke kapele Scoliose, kterou jsem viděl na Budějovickém Majálesu a úplně se zamiloval do jejich zvuku. Připomínal mi první album Deftones.

Nori: Po výběru kapel se nám pak podařilo sehnat šest lidí z FaVU, kteří si připravili výstavu z děl přímo spojených s Brnem. Za zmínku stojí určitě taky velká upcycle legenda Punktura. Z té máme obzvlášť radost, protože do Brna tak často nezavítá.

5.     Pokud bude první ročník úspěšný, máte nějaké vize do budoucna?

Ondra: Naším cílem by bylo propojit brněnský underground. Rádi bychom vytvořili místo, kde se můžou realizovat menší umělci a potkávat lidi se stejným vibem. Prosadit se dneska jako začínající skupina není vůbec nic jednoduchého. Chtěli bychom být právě tou platformou, kudy můžou tyhle nové kapely přirozeně proudit, zahrát si u nás a dostat se do povědomí lidí. Peníze z toho asi úplně nekoukají, ale o to nám vůbec nejde. Tenhle první ročník děláme hlavně proto, abychom si to celé osahali, aby se to chytlo a my to mohli pořádně rozjet i v dalších letech.