Chybí už jen flanelka. Americké devadesátky v podání maďarských EiLEMA a Slowmesh

Pokud byste procházeli kolem m13 ROCK HELL a mysleli si, že slyšíte Pearl Jam, tak sice pravdu nemáte, ale šlo by o pochopitelný omyl. Melodie maďarské skupiny EiLEMA jsou tak povědomé, že byste nejraději vzali do ruky mikrofon a zakřičeli: „EVEN FLOOOOW“.

Nejde ale o vykrádačku, jde o poctu. Silná inspirace grungeovými kapelami devadesátých let, jmenovitě právě Pearl Jam nebo Alice in Chains, rozhodně nejde zapřít. Vedle  těchto velikánů EiLEMA plynule zapadá. Možná jim chybí citlivost a melancholie legendám vlastní, ale to v případě tohoto koncertu vůbec nevadí. Vlastně díky tomu při poslechu prožíváte velmi příjemnou nostalgii. Jen s tím dobrým –  na negativní myšlenky není prostor.

EiLEMA nestaví svoji hudbu na silných emocích, ale spíše na chytlavých, svižných riffech doplněné výraznou basovou linkou. Všechny nástroje skvěle spojuje melodický vokál Ivána Gyurácze Némétha. I jeho hlas má povědomou barvu, ale chybí v něm smutek poplatný Néméthovým vzorům. Ten vynahrazuje radostí, kterou má z vystupování a z kapelní tvorby.

Na jejich streamingových platformách najdete jedno album, jedno EP a několik singlů. Možná nemají objemný výběr skladeb, ale to vynahrazují kvalitou. Zejména v Scales Pt. 1, posledním EP, se kapela výrazně posouvá ve psaní textů, a i díky tomu tak v m13 na nějaké ty emočně vypjaté momenty přece jen dojde. V písni Sober Néméth bilancuje nad trnitostí cesty života a přemítá nad otázkou, zda existuje důvod, zůstat střízlivý.

Sober se nachází v samotném závěru Scales Pt. 1, a kromě prostoru na zamyšlení tak dává prostor pro těšení se na novou tvorbu. Přece jen název implikuje, že někdy druhá část přijde. Dělají na tom, nahrávání finišuje, ujišťuje Néméth po koncertě. Ochutnávka alespoň přišla na koncertě prostřednictvím nevydaných písní Fairy Tale a Prince. EiLEMA se snaží převzít pochodeň svých vzorů a z pohledu posluchačstva je skvělé, že taková hudba vychází i v roce 2026.

Pomyslný kruh se pak uzavírá, když EiLEMA začne hrát cover Man in the Box od Alice in Chains doplněný bezchybným kytarovým sólem od Norberta Gugyeráse. Chyběla už jen flanelová košile.

Šlápni na to

Pokud byla EiLEMA vyhlídkovým průjezdem americkým Seattlem, Slowmesh je jako když zařadíte pětku na Road 66. Druhá půlka maďarského double-headline koncertu si půjčuje ze stejné doby, ale z úplně jiných hudebních vzorů. Jejich riffy jsou drsnější, vokály chraplavější. Svůj žánr nazývají nu-stoner, ale z nu metalu si berou hlavně podladěné kytary, rapové prvky byste hledali marně.

Slowmesh bych označil zastřešujícím pseudožánrem divorced dad rock. A to myslím v těch nejlepších možných konotacích. Však kdo by si to neužil, když po pár pivech začne v hospodě z jukeboxu hrát Nickleback? V dnešní době post-ironického Instagramu navíc divorced dad rock prochází renesancí a získává si nové fanoušky mezi mladými lidmi, kteří se k této nálepce hlásí se ctí.

Ještě více než u předchozího koncertu tu začíná působit genius loci rockového pekla m13. Na Kamenných stěnách jsou rozvěšené desítky kytar, kolem nich fotky místních štamgastů a nad nimi působivé fresky s kostlivci a náhrobky rockových mohykánů. Mezi nimi nechybí třeba Lemmy Kilmister. I na jeho Motörhead si můžete vzpomenout při poslechu Slowmesh. Hudebně jsou trochu jinde, Slowmesh si spíše půjčuje z jižanského rocku než britského heavy metalu, ale tempo a lyrické motivy si jsou velmi podobné.

Slowmesh hrají výběr ze svých tří vydaných a jednoho připravovaného alba. Jejich tvorba vás přesune do idealizované verze Spojených států amerických. Písně jako Madness in July nebo Magical Broom Balancer si vypůjčují americkou ikonografii tak nenuceně, že byste nevěřili tomu, že odtamtud skutečně nejsou. Při poslechu přestáváte myslet na skutečný stav USA a vracíte se k tomu nostalgickému, romantizovanému. Nejde ale říct, že by Slowmesh byli zaslepeni růžovými brýlemi, píseň Oh My God například velmi přímočaře, ale trefně glosuje komplikovaný vztah, který má USA s vírou v Boha.

Maďaři v krabici

V půlce koncertu Slowmesh se navíc kruh uzavře ještě jednou – Man in the Box zazní podruhé. Na pódium se vrací zpěvák EiLEMY a opět se hraje známý devadesátkový hit. Tentokrát v mnohem tvrdším, metalovějším podání, ale neméně kvalitním. Právě teď nejvíce vynikají rozdíly mezi dvěma spřátelenými kapelami, ačkoliv je stále vidět, proč tourují právě spolu.

EiLEMA a Slowmesh v m13 začínají své česko-polské turné. Má jen tři zastávky, druhá je v Karviné, třetí v polském městě Rybnik. Nejde o velké turné, ale ono nejde ani o velké kapely. Jsou to passion projekty, kterými hudebníci tráví svůj volný čas mezi pracovními a rodinnými povinnostmi.

EiLEMA má na Spotify sotva 30 měsíčních posluchačů, a to navzdory nesporné řemeslné kvalitě hudby a vášně, kterou do své tvorby dává. To samé lze říct o aktivnějších Slowmesh s dvojnásobkem měsíčních posluchačů.

Koncert v m13 dokazuje, že dobrá hudba není jen o popularitě a nahánění čísel na platformách. Dobrou hudbu občas najdete v i náhodné hospodě.