Dušan Vlk vdechuje duši undergroundu a Berlin Manson zvedají varovný prst na Flédě

Brněnská Fléda se v páteční večer plní alternativními kids, mezi kterými si připadám skoro nepatřičně. Blíží se začátek koncertu, jenže když se chystáme naběhnout před pódium, vchod do sálu se ucpe jako špunt. Sekuriťáci hlásí, že se začátek zpozdí, protože před klubem je pořád ještě zástup lidí. Dovnitř nás pouštějí s téměř třičtvrtě hodinovým zdržením. Atmosféra houstne a návštěvníci začínají být nedočkaví. Chtějí punk a chtějí ho hned. Konečně přichází DJ a dav žadoní o drsný track na začátek. Místo toho se prostorem rozezní Dalibor Janda: „tisíckrát krásnější, než jsou prachy…“

Prešovský kníže

Dušan Vlk přichází v pletené růžové masce s růžky a zahajuje show trackem marec z alba rok draka a vlka s mulletom. Přestože v hudbě samozvaného prešovského knížete většinu času burácí basy, tohle album má spíše melancholický tón. Soustředí se na tíživé emoce a stává se jeho důvěrnou výpovědí. Rapper otevřeně hovoří o svých traumatech a s lo-fi hiphopovými beaty se do hudby dostává hluboký zasněný půvab. 

Díky otevřenosti v textech je atmosféra na koncertě hodně intimní. Probíhá tu dialog mezi umělcem a posluchači. Ti doplňují jeho texty pokaždé, když na ně ukáže mikrofonem a zase mu vracejí slovo. Během písně Venezia, diváci rozsvítí zapalovače a vyzdvihnou je nad hlavy. Odkazují při tom na text: „Farebné zápiky a zrolované dvacky, na vécku nápis, že sa neviem prestať trápiť …“. Ten sdílí poselství o tom, aby si lidé dávali pozor na své duševní zdraví a neutíkali od svých problémů k všemožným substancím.  

Upustit páru

Na stage se k Dušanovi přidává Temný Rudo. RazantníZevrubný hluboký hlas muže s plnovousem se zmocní publika, které hned ožívá. Společně hrají track orbis pictus z Rudova připravovaného alba devil may cry. Vítají diváky s již tradičním ironickým poděkováním slovenské ministryni kultury Martině Šimkovičové. Track zakončují spolu s fanoušky lehce expresivním výrokem: „Šimkovičová je p*ča!“ Během bouřlivého potlesku se ozve dětský hlas, který uvádí album duša undergroundu.

„Ak sa niekto z vás už nejakou dobu trápil, verím, že to všetko prejde. Sme tu spolu, nikto z nás nie je sám. Ak vám už nejakou dobu nikto nepovedal, že ste zk*rveně dôležití, tak minimálne pre mňa ste. Ďakujem, že tu ste, vďaka vám žijem,“ promlouvá Dušan Vlk k publiku. Mluví ke každému z diváků, podává ruce do předních řad a je z něj cítit laskavost a vděčnost.  

K novému tracku Varovný prst se k Dušanovi přidává zpěvák z kapely Berlin Manson. V tom mimo jiné rozebírají téma zaprodané kapely, která se stává obětí konzumní společnosti. Prodejnost interpretů, kteří bojují proti kapitalismu a konzumu je celkem paradoxní. Už jen to, že dnes jsme ve velkém klubu, za vstup platíme a v předsálí si můžeme koupit merch. Berlin Manson se ale netají tím, že se zaprodali, naopak upozorňují na to, že posluchači nesmí věřit žádné kapele.

Nemám koho obdivovat

Nad pódiem mě bije do očí neonový nápis Berlin Manson. Ten samý nápis měl na triku v reportáži slovenské televize JOJ student, kterého policie vyslýchala za to, že napsal před školou křídou na zem svůj protificovský názor. Berlin Manson otevřeně kritizují krajně pravicová politická hnutí nejen na Slovensku. Pro mladé lidi se tak právě Berlin Manson stává symbolem nesouhlasu s politickým systémem

Klubem se rozléhá ikonická basová linka a posluchači se tlačí i ve dveřích. Zpěvák se shýbá nad první řady a pohupuje se jako strom ve větru. Texty pak doplňuje nelidskými skřeky. Kytarista Patrik Nagy je v rozverné náladě. To se odráží nejen na jeho schopnosti artikulovat, ale taky udržet tělo ve vzpřímeném postoji. Zatímco Adam mluví o tom, že je třeba protestovat a angažovat se v aktivistických organizacích, Patrik se klimbá po pódiu a DJ pouští track v půlce frontmanovy věty. 

Kapela mi už delší dobu připadá na koncertech nesehraná. Navzájem si skáčou do řeči a z jejich hudby se už vytrácí i ten starý dobrý nádech punku. To ostatně potvrzují sami: „Punkové koncerty sú na to, aby sme sa stretávali, pozerali si navzájom do očí a vedeli, že každá punková kapela raz zanikne, raz sa zapredá. Neverte sk*rveným kapelám, verte predovšetkým sebe,“ uvádí zpěvák píseň Netancujem, kývem hlavou. 

Kromě starších vypalovaček hrají taky třeba HANDS UP z jejich posledního alba Alternative für Disneyland, na kterou se k nim připojuje rapper SIMILINLIFE. Tohle album je minimálně pro mě trochu kontroverzní, už jen proto, že na něm spolupracovali se známým českým producentem NobodyListen. 

Smrť fašizmu

Zatímco většina mainstreamového rapu je stále povrchním projevem plným touhy po luxusu a ženách jako trofejích, tvorba Dušana Vlka je protkaná odkazy na lásku a emoce. Díky svému nekonformnímu přístupu kolem sebe vytváří bezpečný prostor, kde je v pořádku mluvit o svých traumatech a sdílet je mezi sebou, nenechávat si pocity jen pro sebe a umět se otevřít. Rozbíjí stereotyp maskulinního muže a ukazuje, že i muž může mluvit otevřeně o svých pocitech. 

Berlin Manson jsou stále jeden z nejvýraznějších hlasů slovenské undergroundové scény. Vyjadřují se k politice, rozebírají ve svých textech otázky moci, konzumu i kapitalismu. Přesto ve mně stále otevírají otázku, co pro ně teda vlastně znamená punk. Nemluvím o punku jako o hudebním žánru, ale o životním postoji. Podle mě by měl být nekomerční a autentický – a to už Berlin Manson dávno nejsou. Přesto stále šíří správné myšlenky mezi mladé lidi. A to jen ukazuje, že i zaprodaný punk je lepší než mainstream.