Brány letošního ročníku vykopla performance nově vzniklého uskupení Ateliér citlivosti. Viktorie Citráková a Jan Rajmont z ateliéru performance na FaVU v rámci ní prozkoumali, která naše chtění zůstávají hluboko uvnitř každého z nás a tím nás silně ovlivňují. Chtění bylo hlavním tématem letošního ročníku, a proto se k němu vztahovalo vícero umělců a umělkyň. Každý si chtění definoval jinak: co chybí, co láká, co ubíjí.
Se svou přednáškovou performance Alex vystoupil student Alternativního a loutkového divadla na DAMU a hudebník z Berlin Manson Adam Dragun. Festivalové chtění pro něj bylo především o hledání a překonávání překážek. Na hranici reality a fikce, humoru a zoufalství, osobního a cizího, naděje a vyhoření balancoval příběh Alexe.
Dramaturg prestižního slovenského divadla přezdívaný „Alex“ se ocitl na pokraji vyhoření, a tak kontaktoval ve snaze o záchranu poslední špetky kreativity i sebe samotného Adama Draguna. Jeho cíl? Vytvoření společné performance, kterou by se z onoho vyhoření vykoupil. S Adamem se proto začali pravidelně setkávat.
Po pravidelných schůzkách, které však nikam nevedly, začala Adamovi docházet trpělivost i finanční prostředky. Ve snaze o zúročení své práce se tak rozhodl rozhovory s Alexem, které si vždy nahrával, zrekonstruovat. Napojil se na Alexovo mladší, nevyhořelé a nadšené „já“ a vytvořil video rekonstrukce jejich setkání. Místo třicetiletého dramaturga přednášela jeho slova devítiletá dívka, kterou Dragun přezdívá také Alex. Bude vyhořelý dramaturg schopný skrze mladou dívku a vlastní slova znovu naleznout ztracenou motivaci? Střih! Konec první části „Alex“.
Adam Dragun překročil v představení Alex hranice performance velmi nenápadným způsobem – celé vystoupení funguje jako neformální přednáška. Diváctvu není jasné, kde končí Adam a začíná Alex, kde končí přednáška a začíná performance, kde končí Alexovo vyhoření a začíná vaše.