Přes týden je vysokoškolský učitel za katedrou, o víkendech válí za synťáky. Ventolin je jako umělec naprosto unikátní - nejen v Česku. Vždycky mě zajímalo, jaký typ lidí na koncerty tohohle DJe s Ph.D chodí. Jasný, většina lidí dorazí kvůli hudbě, ale když se člověk na jeho tvorbu podívá, je mu jasné, že ho čeká zážitek, který si užije, i když mu Ventolinova hudba nic neříká. Zažít moji první Disco Science se mi poštěstilo na Flédě, kde jsem byl svědkem křtu doktorovi nové desky Všechno nejlepší, na kterou fanoušci čekali dlouhé čtyři roky.
Celkem se na pódiu během večera vystřídá několik umělců. Dva z nich vystupují jako dvojice – jde o předskokany Hey Yendo a Reinera, pak samozřejmě Ventolin, a nakonec DJs FVLCRVM a BURAN BURAN, kteří rozjíždí afterparty. Musím se stydlivě přiznat, že kromě Ventolina nikoho z nich neznám. O to víc mě překvapí Yendo a Rainer. Jejich tracky obsahují storytelling, výjimečnou práci se slovy a celkově pozitivní vibe. Jednoznačně největší překvapení večera. Mám z nich pocit, že v životě všechno dobře dopadne.
Rainer většinu času působí v pozadí jako DJ, ale nebojí se chopit mikráku nebo hrábnout do strun, aby Yendovým trackům dodal pořádný riff. Jejich vystoupení je opravdu skvělé a můžu ho s čistým svědomím doporučit.
Po Yendovi se začnou na scéně připravovat synťáky pro Ventolinův nástup. Po krátké pauze se před pódium začíná vracet osazenstvo Flédy, k němuž se ještě přidává více a více lidí. Sál je nakonec plný do posledního metru čtverečního. Moje původní otázka: „Kdo vlastně poslouchá Ventolina?“ tak dostává jednoduchou odpověď – úplně všichni. V publiku jsou hlavně mladí, ale nechybí ani starší lidé, kteří na koncert vzali i svoje potomky. Někteří návštěvníci vypadají, že jsou starší než sám Ventolin.
Konečně se zhasíná a Ventolin v tichosti nabíhá na stage. První track večera je Sova; pomalá píseň z jeho nejstaršího alba. Na Ventolina zatím svítí jen tlumené světlo jednoho reflektoru. První písnička z nového alba zazní až za chvilku – Jak se vám bydlí je track s velmi zajímavým tempem. Vůbec nelze určit, jestli to je píseň svižná, nebo pomalá. Koncert se tak rozjíždí velmi pozvolna.
Zlom přichází se songem Fešák. Publikum jde z nuly na sto. Spousta lidí přemýšlela, jestli ho vůbec uslyší, protože na něm hostuje MC Gey. Ti s vyšší inteligencí ale hned ví, co se bude dít, když si Ventolin uprostřed setu zkouší, jestli fungují oba mikrofony. A pak už to jde rychle – doktor přijde před své vybavení, a najednou za bouřlivého aplausu vybíhá na stage právě MC Gey.
Po Fešákovi Ventolin vytahuje dva vinyly a děkuje těm, kteří se na novém albu podíleli. Ty pak pozve na pódium a před publikem desku slavnostně pokřtí. Vinyly poté hází do davu. MC Gey rozdává v předních řadách Vincentku, kterou byla deska pokřtěna.
Od té chvíle se rozjíždí zdánlivě nekončící párty. Zazní nejen songy z nového alba, ale i starší hity jako Indián nebo Posun času. Je potřeba zmínit, kolik energie Ventolin do koncertu vkládá – běhá po stagi a používá doplňkové nástroje jako buben nebo činel. Celou show doprovází barevné vizuály promítané na plátně připomínající devadesátkové videohry nebo hypnotické animace.
Na závěr si naplněná Fléda samozřejmě vyřve „ještě jednu“. Co ale nikdo nečeká je, že z toho „ještě jednoho“ se stanou další čtyři tracky a půl hodiny koncertu navíc. To už tak bývá. Při návštěvě hospody taky málokdo zůstane u ,,jednoho”.
Ventolin zkrátka ví, jak z nenápadného začátku udělat mejdan, který se rozjede naplno a táhne až do půlnoci. A nikomu to nepřijde moc. Nejen díky chytře poskládanému setlistu, překvapivému hostu a dobře načasovanému momentu jeho příchodu. Prokazuje to hlavně svou energií a schopností vytvořit hudbu, jež dokáže spojit zdánlivě rozdílné skupiny lidí.
Text a foto: Filip Růžička