Keď v Brně padal dážď, my spadli do spárů Fallgrapp

Fallgrapp se po delší pauze vrátili do deštivého Brna a už od prvních tónů bylo jasné, že kontakt s místním publikem neztratili. Intro koncertu působilo jako pečlivě připravený rituál. Do jemných smyčců se na velkém plátně začaly promítat záběry tanečníků z nového videoklipu k desce Anthropos a vytvářely dojem začátku mystického obřadu. Postupně na scénu přicházeli jednotliví hudebníci – každý krok byl součástí atmosféry, která se v sále utvářela ještě před prvním slovem. Fléda se mezitím plynule zaplnila. Lidé postávali, poslouchali a sledovali dění na pódiu.

Úvod koncertu byl klidnější, publikum se chvíli rozkoukávalo a spíše pozorně naslouchalo než tančilo. Kapela ale pracovala s energií večera velmi citlivě – postupně ji gradovala, přidávala vrstvy a důraz, až se sál začal přirozeně hýbat. Zhruba v polovině setu už bylo publikum naplno vtažené. Tleskalo a houpalo se do rytmu, sem tam někdo zavřel oči. Kapela skvěle držela kontakt s lidmi, a ačkoliv nešlo o divoký koncert plný davového šílenství, ve vzduchu bylo silné soustředění i sdílení každého okamžiku.

Zazněly skladby z celé diskografie, velký prostor ale dostal i nový materiál – včetně singlu Nebo, který se stal jedním z vrcholů večera. Vystoupení podtrhovala silná vizuální stránka: práce se světly, projekce i scénické mlhy dokazovaly, že nejde jen o koncert, ale i o audiovizuální zážitek.

Vizuální stránka koncertu nebyla jen kulisou – byla plnohodnotnou součástí celé show. Projekce za kapelou běžely po celou dobu vystoupení a proměňovaly se spolu s náladou skladeb. Fallgrapp jsou známí právě tímto audiovizuálním pojetím, které propojuje hudbu s obrazem v jednotný zážitek. Na plátně se střídaly snové výjevy – vlnící se voda, detailní záběry tváří, tanečníci v abstraktním pohybu i minimalistické iluze, které v kombinaci se světly vytvářely až hypnotický efekt.

Vizuál měl svou vlastní dramaturgii. Každá skladba měla jinou dynamiku nejen zvukově, ale i obrazově. Video obsahovalo prvky z klipu Anthropos, ale i nové obrazové vrstvy, které posouvaly koncert z roviny hudební performance do podoby živého uměleckého díla. Obrazy za kapelou nebyly konkrétní – šlo spíš o emoce, pocity, pohyb. Připomínaly sny, které se nepokoušejí nic vysvětlovat, jen vyvolat vnitřní reakci.

Díky těmto projekcím se Fallgrapp daří udržet konzistentní vizuální jazyk, který se vymyká běžnému koncertnímu standardu. V kombinaci s živými nástroji, elektronickými beaty a slovenskými texty vzniká něco, co přesahuje klasický koncertní formát – spíš než o koncert šlo o audiovizuální cestu, která vtáhne diváka do světa mezi realitou a představivostí.

Nora Ibsenová byla jako vždy silnou frontwoman – jejímu projevu nechyběla jistota ani emoce. Jureš Líška, producent a hlavní architekt zvuku, spolu s ostatními hudebníky šestičlenné sestavy předvedli velmi sehraný výkon, ať už šlo o elektronické podklady, nebo živé bicí a kytary.

Koncert Fallgrapp na Flédě byl důkazem, že i po více než deseti letech dokážou posouvat svůj zvuk i divácký zážitek dál. Anthropos naživo působil sebevědomě, aktuálně a přirozeně zapadl do jejich výrazného hudebního i vizuálního stylu. Fallgrapp tak znovu potvrdili, že patří mezi kapely, které nejen hrají, ale tvoří prostor, ve kterém má smysl chvíli zůstat.

Friendly reminder na závěr

Během koncertu kapela několikrát promluvila k publiku – nejen v rámci poděkování, ale i s výzvou k podpoře v podobě zakoupení jejich merche. Zmiňovali, že každý takový nákup je pro ně velkým povzbuzením a konkrétní pomocí při tvorbě. Na české scéně tohle zatím není úplně běžné – publikum často vnímá merch jen jako suvenýr, ne jako nástroj podpory. Přitom právě pro nezávislé kapely jako Fallgrapp může nákup merche znamenat rozdíl mezi dalším albem a pauzou. A tak vedle silného koncertu zůstala i jednoduchá, ale důležitá zpráva: pokud se vám něco líbí, můžete to ukázat i jinak než potleskem. Třeba koupí trička, ale taky nášivky nebo placky.

Text: Barbora Kaufmann
Foto: Lukáš Pánek