Kinotipy leden: Oscaroví snaživci a předčasný Halloween

Přišla chvíle, kterou jsem předjímal již od listopadových Kinotipů. Lednovou nabídkou českých kin začíná několikaměsíční, oproti některým zahraničním destinacím zpožděné období uvádění snímků, které mají ambice ucházet se o ta nejprestižnější filmová ocenění v čele s Oscary. Ovšem aby náš filmový leden nebyl příliš jednotvárný, dočkáme se v kinech také jistého zpestření. Halloween, zdá se, přijde letos dříve, a my si tak již v prvním měsíci roku užijeme dvě velké hororové premiéry.         

Velký Marty 

(Josh Safdie, USA, 148 min) 

V roce 1952 je stolní tenis vnímán jako dosti neatraktivní sport. Arogantní newyorský mladík Marty Mauser přesto usilovně touží po tom stát se světovým šampionem. A za uspokojením své posedlosti je ochoten jít i tou nejméně schůdnou cestou, lemovanou pochybnými plány a činy. 

Po svém bratrovi Bennym, jehož životopis MMA zápasníka Marka Kerra Mlátičky se v českých kinech objevil v listopadu, uvádí také Josh Safdie svůj první sólový počin. A zatím se zdá, že se příliš nevzdálí od stylu, který se svým mladším sourozencem ukotvil v jejich posledním společném snímku Drahokam z roku 2019 s Adamem Sandlerem v hlavní roli. Současnost sice vyměnil za 50. léta minulého století a Sandlerova klenotníka ve středním věku za mladého hráče ping pongu v podání Timothée Chalameta, syrovou atmosféru newyorské metropole a koncept nesympatického protagonisty ženoucího se za svou vášní za každou cenu zachovává. Z minula se navíc vrací i ozkoušený kreativní tým, tvořený mimo jiné hudebním skladatelem Danielem Lopatinem, kameramanem Dariem Khondjim a střihačem a spoluscenáristou Ronaldem Bronsteinem. 

Pokud tedy máte rádi filmařský přístup Safdieových, film určitě vyhledejte. V případě tohoto díla se navíc skloňují Oscarové ambice, největší chvály se zatím dočkal scénář Safdieho a Bronsteina a hlavně Chalametova herecká kreace. Názor na to, zda si Velký Marty případná ocenění zaslouží, si mohou čeští diváci udělat od nového roku, kdy snímek vstupuje do českých kin.                    

Citová hodnota 

(Joachim Trier, Norsko, 135 min) 

Herečka Nora a historička Agnes se po letech setkávají se svým otcem, renomovaným režisérem Gustavem Borgem. Gustav přichází za Norou s nabídkou na roli ve svém připravovaném snímku, ona s ním ovšem pracovat odmítá. V důsledku náhle znovuobnovené přítomnosti otce v jejich životech musejí Nora i Agnes čelit problematické dynamice svých rodinných vztahů. 

Nový snímek dánského režiséra Joachima Triera oceněný na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes druhou nejvyšší cenou, se od své festivalové premiéry stal kritiky i diváky milovaným dílem, a podle mnohých i jedním z nejlepších filmů roku. Spolu s počiny Drobná nehoda íránského filmaře Jafara Panahího a Tajný agent od brazilského tvůrce Klebera Mendonçy Filha navíc tvoří skupinu neamerických snímků, které překonávají bariéry kategorií pro cizojazyčná díla a vydávají se bojovat také do ostatních sekcí, a to včetně těch hlavních. 

Citová hodnota láká na komplexní rodinné drama, které vypráví o složitosti vztahů mezi rodiči a dětmi, ale i křivdách s nimi spojenými. Zároveň slibuje propojení tohoto tématu s úvahou o úloze kinematografie v lidském životě. To vše ve velebeném hereckém podání Renate Reinsve, se kterou Trier spolupracoval již na svém předchozím filmu Nejhorší člověk na světě, Ingy Ibsdotter Lilleaas (Poslední král), Elle Fanning (Bob Dylan: Úplně neznámý) a především Stellana Skarsgårda (Dobrý Will Hunting). Snímek se v českých kinech objeví od 8. ledna.

Rodina k pronájmu 

(Hikari, Japonsko, 103 min)  

Osamělý americký herec Phillip žije v Tokiu, kde se usadil po svém úspěchu v reklamě na zubní pastu. Navzdory nabyté popularitě však musí neustále bojovat o další příležitosti. Jednoho dne si ho ale najímá agentura, u které si její klienti platí herce, aby jim hráli chybějící členy rodiny či přátele. Phillip je ve svém novém zaměstnání brzy vystaven emocionálnímu vypětí, které může sblížení s lidmi, kteří si ho najímají, přinášet.  

Kariéra Brendana Frasera, hvězdy dobrodružné klasiky Mumie z roku 1999, nabrala ke konci nultých let nepříznivý spád. Ten byl na jedné straně ovlivněný hercovými problémy se zdravím, na straně druhé faktem, že odmítl sexuální návrhy tehdejšího šéfa Hollywoodské asociace zahraničních novinářů, organizace udělující Zlaté glóby. Před dvěma lety však Fraser zažil velkolepý comeback. Došel si pro Oscara pro nejlepšího herce za film Velryba od režiséra Darrena Aronofského. Od té doby si herec každý další projekt pečlivě vybírá. A jedna z jeho rozvážných voleb dorazí 8. ledna i do českých kin. 

Snímek japonské režisérky Hikari Rodina k pronájmu se od svých podzimních festivalových uvedení dočkává dosti pozitivních ohlasů hovořících o lidském a dojemném filmu o osamělosti, který překračuje klišé s podobnými charakteristikami spojená. Uznání se pochopitelně směřuje také k Fraserovi a jeho přirozenému talentu pro civilní, ale silné herecké výkony. Nikdo, kdo chová k tomuto herci pozitivní emoce, by tak návštěvu kina neměl vynechat.

28 let poté: Chrám z kostí 

(Nia DaCosta, UK, 109 min) 

Teenager Spike se po smrti své matky vydává objevovat zákoutí britské pevniny zpustošené letitým působením agresivního viru měnícího lidi v bestie podobné zombies. Na své cestě se Spike stává členem výstředního gangu v čele s psychopatickým vůdcem sirem Jimmym Crystalem. Mezitím doktor Ian Kelson, bývalý lékař a autor památníku obětí apokalypsy, dochází k přelomovým zjištěním. 

28 let poté jde ve stopách slavného zombie hororu 28 dní poté z roku 2002 a jeho o pět let mladšího zapomenutého sequelu 28 týdnů poté. Laťka byla minimálně prvním filmem nastavena relativně vysoko a očekávání ohledně nového přírůstku tak rozhodně nebyla jednoznačně natěšená. Režisér Danny Boyle a scenárista Alex Garland však doručili do kin skvělý a původní film v mnoha ohledech dokonce převyšující výsledek. A protože ambicí tvůrců bylo od počátku vytvoření celé nové trilogie, muselo přijít něco dalšího. Snímek 28 let poté: Chrám z kostí vstoupí do českých 15. ledna, půl roku po svém předchůdci, přičemž slibuje na něj přímo navázat. 

Diváci se tak mohou těšit na další rozvoj hereckého talentu Alfieho Williamse v hlavní úloze Spikea, více prostoru pro humanismus Ralpha Fiennese (Konkláve) jako doktora Kelsona, drsné řádění čím dál obsazovanějšího Jacka O’Connella (Hříšníci) v roli Crystala nebo na návrat Cilliana Murphyho (Oppenheimer) a jeho postavy Jima z 28 dní poté. Především ale na zajímavé rozšiřování možností tohoto filmového světa. Jak po stránce příběhové, tak filmařské. Dannyho Boyla totiž pro druhý film trilogie nahradila na režijním postu Nia DaCosta, schopná režisérka, která má na svědomí třeba nového Candymana z roku 2021. O kombinaci děsu a nosné myšlenkové vrstvy se tudíž není třeba bát.

Hamnet 

(Chloé Zhao, UK, 125 min) 

Manželství Agnes a Williama Shakespearových utrpí těžkou ránu v podobě smrti jejich syna Hamneta. Při hledání léku na společný zármutek sepisuje slavný dramatik Hamleta, jedno ze svých nejznámějších a nejzásadnějších děl. Divadelní tragédie, která se nesmazatelně zapsala do dějin kultury, zároveň pomohla překonat autorovi a jeho milované ženě nejtěžší období v životě. 

Filmařka Chloé Zhao se v roce 2021 stala teprve druhou ženou oceněnou Oscarem za nejlepší režii. Cenu získala za minimalistické drama Země nomádů, věnující se sociální problematice v USA vyprávěním o novodobých nomádech žijících v upravených dodávkách, křižujících zemi a živících se sezónními zaměstnáními. Nedlouho poté pak svou kariéru rozvinula o marvelovku Eternals, ze které svým výrazným režijním rukopisem udělala jeden z nejoriginálněji pojatých příspěvků do daného filmového vesmíru. Snímek bohužel finančně pohořel a Zhao si tak dala na několik dalších let menší tvůrčí pauzu. 

Loni na podzim se ovšem ve velkém stylu vrátila, když se svým počinem Hamnet zvítězila na mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. Film následně sbíral jednu oslavnou recenzi za druhou, popisující ho často jako mistrovskou studii lidského přijímání ztráty a zármutku. Značnou chválu získávali také herecké výkony Jessie Buckley (Černobyl) a Paula Mescala (Aftersun) v rolích ústředního manželského páru. Díky tomuto uznání se dílo rychle zapsalo na seznam hlavních aspirantů na nominace na všemožné ceny, a možná i na jejich finální zisk. O tom, jestli Hamnet připisovaným kvalitám dostojí, se mohou diváci u nás přesvědčit od 22. ledna.

SOS 

(Sam Raimi, USA, 100 min)

Linda a její nadřízený Bradley jako jediní přežili havárii letadla a ocitli se uvězněni na pustém ostrově. Kromě nevyzpytatelných sil okolní přírody ale musí bojovat také sami se sebou, vzájemnou nevraživostí a křivdami z pracovního života.  

Ačkoliv je dnes režisér Sam Raimi znám především díky Spider-Manovské trilogii s Tobey Maguirem, na začátku jeho kariéry by mu tvorbu komiksových adaptací předpovídal málokdo. Debutoval v roce 1981 nezávislým démonickým hororem Evil Dead, jehož originalitou a svérázností si vydobyl své místo na poli žánrové kinematografie. K hororům se pak čas od času vrací a stejně je tomu i v případě jeho novinky. 

Místo práce s krvelačnými přízraky a chatou v lese se tentokrát Raimi rozhodl svou intenzivní vizi naplnit příběhem frustrované zaměstnankyně, kterou ztvárnila Rachel McAdams (Spotlight), jejího arogantního šéfa v podání Dylana O‘Briena (Saturday Night) a jejich stupňujícího se konfliktu v izolaci ostrovní džungle. Trailery dávají tušit, že přístupem k dynamice rolí nadřazenosti a podřízenosti se film bude snažit pracovat s určitým antikapitalistickým komentářem, ne úplně nepodobným poslední třetině pár let starého satirického díla Trojúhelník smutku. Na výsledek se mohou diváci v českých kinech těšit od 29. ledna.

Foto: IMDb