Krví nasáklá pocta popkultuře. Ice Nine Kills rozsekali SaSaZu

Koncert Ice Nine Kills je jedno velké, krvavé divadlo. Frontman Spencer Charnas v kostýmu Patricka Batemana, protagonisty brutální satiry Americké psycho, si přes košili přehazuje pláštěnku. Vezme do ruky sekeru a přitancuje ke zmatenému představiteli Paula Allena, Patrickova soka. Úderem rukojeti ho srazí k zemi. „Hej Paule!" zakřičí unisono celé SaSaZu. Charnas se napřahuje a několika údery rozseká Paula na kusy. Triumfálně zvedá jeho dekapitovanou hlavu a dozpívává refrén písně Hip to be Scared. Hudebním adaptacím slavných krváků, jako je tato, zasvětili INK svoji kariéru. Dnešní večer tak české fanoušky čekalo “the best off” hororových a brutálních snímků. Prkna SaSaZu nasákla krví.

A pak že v televizi dneska nic nedávají

V jeden moment notorický kanibal Hannibal Lecter ukusuje obličej policistovi, jen aby chvilku na to Spencer Charnas s lopatou v ruce vykopával na stagi plesnivou mrtvolu. Nedbaje rčení z knihy Řbitov zviřátek a písně Funeral Derangements. ​​„Sometimes, dead is better," zpívá v metalcorové adaptaci slavného Kingova díla. 

Mezi jednotlivými písněmi obrazovka za bicími simuluje televizi. Hrají na ní útržky retro reklam, znalci si občas všimnou krátkých záběrů na různé osmdesátkové filmy. Pozornému oku tak neuniknou scény třeba z Wayneova světa nebo Návratu do budoucnosti. Vždy jen na krátký moment, jakoby někdo hekticky proklikával kanály ve snaze najít nějaký pořádný krvák.

Divák se takto prokliká až k reklamě na hostel nedaleko Bratislavy. Navazuje píseň Wurst Vacation. Song je adaptací filmu Hostel. Brutální horor o skupině přátel, kteří se vydali na dovolenou na Slovensko. Navzdory svému zasazení se film natáčel u Prahy. Proto tenhle track v SaSaZu hituje ještě o trochu víc.

Emo, upíři a květiny

Na hlasitě zpívajících divácích není ani trochu cítit únava, která by měla přijít po třech předkapelách. Však je o ně taky po celý večer dobře postaráno. TX2 zatím není dost velké jméno, aby prodávalo lístky. Její pozdní oznámení coby další kapely na už tak narvané soupisce, by někomu mohlo přijít spíše na škodu. Kapela ale rychle prokázala, že by byla chyba ji podceňovat.

Už s první songou rozmávali ruce všech zúčastněných a druhým rozpoutali circle pit, který se roztáhl přes celé zatím nezaplněné SaSaZu. Nadchli tak nejenom emaře, co ocenili energii a emoce písní, ale i fanoušky drsných breakdownů.

Oproti tomu Creeper trochu tempo zvolnili a spíše než o emo se jednalo o žrádlo pro gotiky. Osmdesátkový rock, při kterém hudebníkům kapala krev ze zubů. Pochmurnější hudba o upírech a dalších stvořeních noci.

Další hvězdou večera pak byly metalcoroví The Devil Wears Prada, kteří přijeli představit nové album Flowers. Album tematizuje ztrátu vlastních nadějí a přijetí faktu, že v životě nikdy nedosáhnete štěstí, a nalezení komfortu v beznaději. V místě, kde květiny nikdy nerostou.

Vzdát hold děsivým ikonám

Každá píseň, každý film má svou vlastní krvavou scénu. Dokonce i při funky coveru Walking On Sunshine pobíhá po stagi sluníčko se sekerou, zatímco Charnas mává uřízlou paží. Celý koncert je vizuálně strhující show plná praktických efektů. Oči se nabaží tak dobře, že uši občas odpustí nekvalitní zvuk. Velké zhoršení oproti jinak dobře nazvučeným předskokanům. Když je ale zvukově nejhůře, přezpívají to hlasití fanoušci, kteří kapele dávají vše, co mají.

Navíc poslední dvě alba znají slovo od slova, ať už jde o baladu Grave Mistake podle filmu a komiksu Vrána nebo elvisácké odrhovačky Ex-Mortis popisující filmovou sérii Sama Raimiho Evil Dead. Pocty se i dočkala zesnulá herecká Ikona Tony Todd známý díky své roli Candymana. Právě o něm je píseň Farewell II Flesh, která uzavírá album Welcome to Horrorwood: Silver Scream 2.

Ice Nine Kills se proslavili až později ve své kariéře dvojicí alb nazvanou Silver Scream. V nich věnují písně hororovým legendám – béčkovým bijákům a legendárním fiktivním zabijákům. Songy jsou prolezlé odkazy na své předlohy, ať už jde o hlášky v textu nebo hudební motivy použité jako samply.

Tato dvojice alb přinesla nejen kvalitní a pestrý metalcore, ale hlavně si našla fanoušky mezi obdivovateli ztvárňovanýchfilmů. A mladší generaci tato díla zase představila. V případě dnešního koncertu i velmi vizuálně a teatrálně.

Ačkoliv byl setlist z drtivé většiny složený ze zmíněných dvou alb, došlo i na novinky, které se snad brzy objeví ve třetím Silver Scream. V nových skladbách se už odklání od hororů, téma kultovních filmů ale zůstává. Díky tomu jsme při matrixovské The Great Unkown mohli vidět souboj filmového hrdiny Nea se vzbouřeným programem Agentem Smithem. Neo předvádí působivé kung fu chvaty, uhýbá kulkám, ale stejně se zdá, že nad Smithem nezvítězí. V tom momentu Spencer vytáhne bouchačku a Agenta Smithe zblízka popraví.

Další novinkou, u které došlo k nadšení fanoušků, byla píseň The Laugh Track, inspirovaná Batmanem od Tima Burtona. V ten moment Spencer nahodí oblek své vlastní verze Jokera a začíná pouť. Herci tancují, transparenty vlají. Malé pódium SaSaZu najednou začíná připomínat prkna Broadwaye.

Kdopak by se klauna v pitu bál?

Obě nové písně jsou skvělé, ale celá venue se nejvíce těšila na tu, která jim předcházela. A Work of Art. Skladba, která byla tak úspěšná, že dala název celé tour. Vznikla na počest novější, ale populární série Terrifier, dokonce se objevila v jejím třetím díle. Antagonistou série je šílený klaun Art a stačí se jen rozhlédnout po SaSaZu a vidíme, že tenhle zabiják má svoje fanoušky. Cosplayerů Arta by se člověk nedopočítal a je jedno, jestli jde o dospělé muže nebo dívky, v jejichž věku by je do kina na Terrifiera ani nepustili.

Nejen klauni v publiku si ale na tuto drsnou skladbu k ještě drsnějšímu filmu musí počkat až na závěr přídavku. Na pódium vchází přímo Art a přehrává některé scény z třetího filmu. Když se začíná píseň chýlit k breakdownu, otočí se k publiku a krátkými pohyby rozdělí SaSaZu na dvě poloviny. 

Skrze celé SaSaZu se objeví velká mezera. V ní tancují dva Artové. Po krátkém zatroubení trumpety začne hrát nejtvrdší breakdown večera a dvě půlky SaSaZu nabíhají do sebe. Moshují dokud není konec. A když k němu dojde? To pak člověka napadne jen jedno oblíbené slovo Ashe Williamse, hrdiny Evil Dead. „Groovy!"