Leap navštívili Flédu, a bylo to fakt hot

Na stage teprve hrají předskokani, ale vy jste už teď přehřátý. To značí dvě věci. Zaprvé, přišli jste špatně oblečení, zadruhé, čeká vás mega dobrá show. Je to téměř pravidlo a Leap ho během svýho setu jenom potvrdili.

Zatímco fotografové musí putovat mezi masami lidí tlačících se k bariéře pro tu nejlepší fotku, já putuju jenom ke zdi, která příjemně chladí. Dostanu se tak do skupiny postarších fanoušků - myslím tím tak čtyřicet plus. To by někoho mohlo překvapit, úplně mezi ně nezapadám, ale tenhle koncert je plnej lidí, co spolu zdánlivě nemají nic společného. Od borců v tričkách Bring Me the Horizon, Gojira, ale i Sum 41, přes mladý holky s pokérovanými pažemi a velkými náušnicemi, po tu ,,mou” skupinu starších lidí. Tam nejvíc vyvstává babička ve třpytivém roláku bez rukávů, kterou vidím stát přímo u bariéry.

Leap nehrají nic jen na polovic. Od prvního momentu, kdy se čtveřice kluků z britských ostrovů postaví na stage, spustí takovou show, že nikdo nestačí ani dýchat. Dýchat ale nepotřebujeme - nebo teda jako jo, abychom mohli křičet lyrics zpátky na frontmana - potřebujeme hlavně skákat. Trošku davový šílenství.

Na každý song se znovu a znovu otevírá moshpit, lidi na sebe nepřestávají tlačit, jako jedna masa prožíváme extrémně dobrou a intenzivní show. Ta babička u bariéry? Pravděpodobně maminka frontmana Jacka Balfoura Scotta, protože ten ji přijde pohladit po tváři a vtiskne jí pusu do vlasů, než jde lámat srdce fanynkám a fanouškům tisknoucím se na zábradlí. Paní se celý zbytek koncertu drží a s úsměvem si syna natáčí – je to docela dojemné, ale i trošku funny, bo je obklopená ječícími fanynkami, které ke zpěvákovi vztahují ruce.

Budete chtít zůstat i bez přísunu kyslíku

Hrají skvěle a živě. Vzduch houstne, jak nás hudba tahá, nutí nás se hýbat. I přes menší technický obtíže, jako třeba výrazný feedback ze zpěvákova mikrofonu, který se ozývá většinu jejich setu, je to fakt dobrý. Kluci mají talent, žijí pro svou hudbu a je to poznat. Publikum jim to vrací svým nadšením, a i když nás od sebe dělí bariéra, všem je nám ze zpěvu stejný horko.

Ze dvou velice podobně vypadajících kytaristů po stranách - a je to až uncanny valley jak moc z dálky vypadají stejně - leje pot, ale na energii jim neubývá. Zpěvák s nimi pravidelně interaguje, zpívají backup, smějí se. Je vidět, že celá kapela je složená z dlouholetých přátel.

Jedním z nejlepších bodů večera je Fistful of Money, song z jejich EP Dark Habits. Lidi skáčou až do stropu, podlaha vibruje, mikrofonový feedback místy kvíkne, ale ten pocit sounáležitosti a čiré radosti, který cítíme, je nenahraditelný. Kromě jedné pomalejší songy – Burnt Matches – je to všechno dobře organizovaný mess high energy songů ve stylu indie rocku, se silnou kytarovou linkou a specificky skučivým hlasem zpěváka. To vše je samozřejmě myšleno jako kompliment.

Leap se nám taky přiznávají, že chystají první album: jejich tvorba jsou zatím jen EP a singly. První full-lenght album vyjde už letos. Je na co se těšit, to víme z teasu, který nám kluci následně předvedli.

Koncem večera už nám horko leze na mozek všem, včetně kapely, a zpěvák tak na The Downfall přeskakuje bariéru a vchází mezi diváky, kteří se rozestoupí jako na moshpit. Teď už tu ale o žádné vrážení nejde, ačkoli jde o chytlavý song s výraznými kytarovými riffy. Zpěvák vzniklé kolečko obchází, drží své fanoušky za ruce, kleká si před ně a zpívá o své úzkosti a vnitřním boji. Tenhle zážitek s nimi zůstane ještě dlouho.

Jeho kameraman ho pak vytahuje na stage jako pytel brambor, a doslova mu strhává tričko na poslední song Energies. Zpěvák je tak strašně nahlas, že z místnosti vytáhne i ten poslední zbytek vzduchu. Po fotce s celým sálem pak kluci odchází a ke dveřím se štosuje řada ven, kde už hraje Korn.

Venku potkáváme předskokany Glazed Curtains: trojici z Vídně, která hraje taky spíše rock, a dokázala publikum fakt nabudit. Ale hlavně, venku se konečně po dvou hodinách pořádně nadechneme. Jsme vyčerpaní, unavení, a i přes slíbené květnové teplo je nám spíš zima, ale stejně se jeden na druhýho usmíváme na přeplněné zahrádce. Být tak blízko jeden druhýmu už se ani nezdá být tak hrozný – přece jen jsme úplně stejně vypadali ve vyprodaném sále Flédy.

Pokud se letos vydáte na Rock for People a máte v sobotním narvaném programu ještě volné dopoledne, skočte si na Leap. Ti tam budou vystupovat, a je to něco, co určitě stojí za poslech. Třeba se taky trošku zahřejete. Přijďte dobře oblečení!

Text: Alena Lavrenčíková
Foto: Natálie Sochorová