Not from Czechia? No problem! You’ll find the English version down below, so check it out!
Milý deníčku, dnešní den bude fakt mocnej (jak říká Albert Romanuti). Je poslední únorovej večer, mám narozeniny a kromě nekonečný cesty busem nás s Áďou a Lukym čekají tři zásadní věci. Sehnat Tantum Verde Forte na hlaváku v Praze, pak taky dvoulitrovou Arizonu v origo lahvi za euro pade, a v neposlední řadě si užít koncík nejlepších kapelek ever. Leoniden a I Love You Honey Bunny v Mnichově. Yasss!
Tantum Verde máme, Arizonu taky. Balíme ledvinky, kontrolujeme lístky v mailu. Cestu do klubu už Áďa našla, takže stačí zavázat Martensky a jít.
„Hej, já se taaak těšim,“ vypadne z každýho z nás za cestu minimálně 3x. Z prostoru Backstage Werk jsme unešený. Jak by řekl Luky: vegetace všude (čti: oáza pokojovek a cute barevných světel mezi nimi), cool industriální zákoutí a fotobudka nesmí chybět. Jediný, s čím jsme dvakrát nepočítali, byl štrúdl. Jako jo, jeli jsme sice do Bavorska a chvílema si říkali, že si ten jejich tradiční dáme ke snídani, ale štrúdl plněnej lidma před vstupem? Haló? Není se čemu divit, v tu chvíli totiž koukáme na Instagram a Leoniden hlásí VYPRODÁNO. Bude to dobrý.
„Kámo, tak to je fakt hustý, tady je to jako bazén se schodama na bocích, takže skvěle uvidíme,“ říkám ostatním. Dneska si to totiž jedem užít trochu jinak. Zima vzala za svý a po nemoci bych se v pitu akorát tak udusila. A tak si jdem vajbit jako v pokoji před zrcadlem. I to my rádi.
Německý publikum je jiný. Leoniden jsou tu doma, a je to poznat. Všichni čekají s lehkou nervozitou a brutálním natěšením, které si nenechají jenom pro headlinery večera. Svojí láskou zahrnují taky kluky, co jim přijeli předvést, jak se to dělá u nás. Pražští I Love You Honey Bunny (ILYHB) nastupují s grácií a crowd si dokonale podmaní od začátku setu. Jinak to ani nejde. Jejich dovezená energie je neskutečná. A práce s publikem? Sebastian za mikrofonem dokazuje, že není jenom mistr hudby, ale taky slova. A tak hází jednu německou větu za druhou, přesně cílí na ty nedočkavce v publiku a připravuje si support, který jim energii odevzdaně vrací. Zazní všechno, na co jsme čekali. Nový bangery i starší pecky, co nostalgicky nakopnou. A i když víme, že s poslední písničkou jsme blíž k setu Leoniden, s loučením zamačkáváme slzu.
„To bylo skvělý,“ shodujeme se jednohlasně. „Jsme museli přijet do Mnichova, abychom si užili koncík bez unavený techniky, co na ILYHB vždycky vyskočí u nás v Kabinetu,“ dodá Luky s extrémní radostí ve tváři. A má pravdu. V Brně se totiž občas stává, že se jejich koncert neobejde bez technických problémů. To se v Německu nestalo.
„Shhhh, už to začíná,“ říká Áďa ve chvíli, kdy slyšíme ten známej zvuk chorálovýho openingu. Kouř, pomalu se vyjasňující světla, pohyby siluet na stagi, jásot všech okolo… Děcka, je to tady!
„Give me a second, it's just a draft,“ sotva zpěvák Leoniden Jakob tuhle část otevíracího songu Motion Blur dořekl, bylo naprosto jasný, že žádný návrhy nepotřebuje. Od první vteřiny nás měl všechny v hrsti. Během setu zazněly pecky, který v rámci letošního turné Sophisticated Sad Songs Tour tihle draci z Kielu servírovali nejenom v Německu, ale na podzim taky po celý Evropě, včetně Prahy. Byli jsme i tam, a nadšení nás neopustilo ani tentokrát.
Moshpity, walls of death, slzy štěstí, zamilovaný páry, co na sebe láskyplně koukaly… Ten večer bylo v Backstage Werk všechno. „Tyjoo, já už jsem docela unavená, bych si dala hrnek kafe,“ říkám ostatním s lehkým smíchem. Tohle moje přání jsem nemusela říkat dvakrát. Jakob se totiž najednou objevil na druhé straně klubu s klavírem uprostřed lidí. Klasika, asi přijde brutál doják od Kelly Clarkson Since U Been Gone. Na ten jsem vybrečela slzavý údolí v Praze a stydno je mi doteď. Ale víš, jak jsem se ti zmiňovala o té chuti na kafe? Podle mě jsme na sebe s Jakobem NA-PO-JE-NÝ!!! On to totiž vycítil a navařil Die Tasse Kaffe (Schau mal herein) - německou hudební ikonu, která sedla nejenom mně, ale všem, co potřebovali nakopnout pořádnou dávkou nostalgie.
A takhle to jelo dál. Euforii z dalších písniček, co posloucháme před spaním, střídal smích z vtipů na stagi padajících. Občasný překvapení a strach o zdraví kytaristy Lennarta i jeho strunný krásky při tríčcích, který s ní předváděl, no a v neposlední řadě stesk. Yes, i to můžeš na skvělým koncertě cítit.
Představ si to, jak jako prvňák jedeš na školu v přírodě a na peróně máváš z umaštěnýho okna vlaku rodičům. Máš sevřený hrdlo, sucho v puse, slzy na krajíčku. Tak přesně to jsem cítila při odchodu z klubu, o to víc při cestě busem zpátky do Brna. Bylo mi smutno. Strašně. A tak jsem nelenila a koupila si lístky na další akce, kde tyhle německý miláčky uvidím. Tak si zapiš do kalendáře 5. až 7. června - Festival Kamenice v České Kamenici u Děčína a 13. června - Rock for People v Mechově, kde na kluky zapaříme stejně jako v Mnichově.
Čuus tam!
B.
Foto: Adéla Michalčíková
Text: Barbora Kaufmann
Dear diary, today is gonna be insane. It’s the last night of February, it’s my birthday, and besides an endless bus ride, three crucial things await me, Adele and Lukas. We gotta find Tantum Verde Forte at Prague’s main train station, get a two-liter bottle of Arizona in the original packaging for just €1.50, and, last but not least, enjoy a gig by the best bands ever. Leoniden and I Love You Honey Bunny in Munich. Yasss!
Tantum Verde? Got it. Arizona? Secured. Fanny packs packed, tickets checked in the email. Adele already mapped out the way to the club, so all that’s left is lacing up the Doc Martens and heading out.
"I’m soooo excited," each of us blurts out at least three times on the way. We’re blown away by the Backstage Werk venue. As Lukas would say: vegetation everywhere (read as: an oasis of houseplants with cute colorful lights in between), cool industrial corners, and of course, a photo booth. The only thing we didn’t quite expect? The strudel. Sure, we were in Bavaria, and at some point, we even considered having one for breakfast. But a strudel packed with people in front of the entrance? Whaat?! Yes… Leoniden just posted on Instagram: SOLD OUT. It’s gonna be good.
"Dude, this is sick. The place is like a pool with stairs on the sides, so we’ll have an amazing view," I tell the others. We’re taking it easy tonight - after being sick, a pit would probably finish me off. So we’re vibing as if we were dancing in front of our mirrors at home. And we love that too.
The German crowd is different for us. Leoniden are home here, and you can tell that easily. Everyone’s buzzing with excitement, not just for the headliners but also for the opening act. They give love to the guys who came to show them how it’s done at home in Czechia. Prague’s own I Love You Honey Bunny take the stage with pure grace and win the crowd over from the very first second. There was no other possibility. Their energy is unreal. And their stage presence? Sebastian behind the mic proves he’s not just a master of music, but also of words - throwing out German phrases left and right, perfectly targeting the eager audience and getting all that love thrown right back at the band. We get to hear everything we were hoping for. New bangers and old favorites that hit us with a wave of nostalgia. And even though we know the last song means we’re closer to Leoniden’s set, we still get a little teary-eyed saying goodbye to the Bunnies.
"That was insane," we agree in unison. "We literally had to come all the way to Munich to enjoy a gig without the tech breaking down like it always does at home. Do you guys think the Bunnies are cursed in Czech, especially in Brno’s Kabinet MÚZ?” jokes Luky while grinning from ear to ear. And he’s right. In Brno, our home city, their shows tend to have an occasional technical hiccup. Here? Not a single issue.
"Shhhh, it’s starting," Adele whispers as we hear that familiar choral opening. Smoke, slowly brightening lights, silhouettes moving on stage, the crowd roaring... Guys, this is it!
"Give me a second, it’s just a draft," The moment Leoniden's singer Jakob sang this opening line from Motion Blur, it was clear - no drafts needed. He had us all in the palm of his hand from the very first second. The set was packed with hits from their Sophisticated Sad Songs Tour, which they’ve been playing all over Germany and across Europe, including Prague last fall. We were there too, and the excitement hasn’t faded one bit since.
Mosh pits, walls of death, happy tears, couples gazing at each other lovingly… That night, Backstage Werk had it all. ”Damn, I’m actually kinda tired, I could go for a cup of coffee," I joke. Turns out I didn’t even have to say it twice. Suddenly, Jakob appears on the other side of the club, sitting at a piano in the middle of the crowd. Classic. Probably time for the ultimate tearjerker - Kelly Clarkson’s Since U Been Gone. That one had me sobbing at their Prague gig, and honestly, I still cringe thinking about it. But remember how I just mentioned that coffee craving? I swear, Jakob and I are synced!!! Because he played Die Tasse Kaffee (Schau mal herein), a German classic that hit just right. Not just for me, but for everyone who needed a nostalgic boost.
And so the night went on. Euphoria from songs we listen to before going to sleep, laughter at their on-stage banter, occasional surprises, and moments of concern for guitarist Lennart and his poor guitar as he pulled off some insane tricks. And then… sad nostalgia. Yes, that’s an emotion you can feel at great concerts.
Imagine: you're a little kid heading to camp for the first time, saying goodbye to your parents. That lump in your throat, dryness in your mouth, and tears welling up in your eyes. That’s exactly how I felt leaving the club and on the bus ride back to Brno. I was heartbroken. So I did the only logical thing - I bought tickets for the next shows where I can see these German legends live again.
So mark your calendar:
- June 5-7 – Festival Kamenice, Česká Kamenice
- June 13 – Rock for People, Hradec Králové
See ya there!
B.