Manchesterská Britainicana: Westside Cowboy do Bike Jesus přicválali s novou deskou a srdcem na dlani

I když by se nezasvěcenému posluchači mohlo zdát, že tahle manchesterská kapela kraluje indie scéně už nějaký ten pátek, opak je pravdou. Její členové se poznali na konzervatoři a od výhry soutěže Glastonbury Emerging Talent Competition v roce 2025 – pouhé dva roky po založení kapely – se téměř nezastavili. V tomtéž roce totiž vystupovali jako openers pro jednu z nejpopulárnějších skupin britské windmill scény Black Country, New Road, a letos zase předskakovali na evropském turné momentální rockové senzace Geese. Česko už navštívili několikrát, dnešní koncert v pražském Bike Jesus pro ně ovšem představuje určitou premiéru – je to jejich první česká zastávka coby headlinerů.

Nikdo nejsme ostrov

Koncert započíná kapela Wyatt rovněž pocházející z britského Manchesteru. Ta sál zaplňuje alt-country melodiemi, místy ozvláštněnými trumpetovým partem. S hlavním číslem večera ovšem sdílí víc než jen domovské město. Kytarista Harvey O‘Toole má totiž na popruhu připnutý odznáček projektu No Band Is An Island, manchesterského hudebního a aktivistického kolektivu, jehož jsou obě dnešní kapely součástí. Název vychází z díla No Man Is An Island anglického básníka Johna Donne, které pojednává o lidské sounáležitosti a vzájemné zodpovědnosti. Právě na těchto hodnotách si zakládají i umělci, kteří se k této iniciativě hlásí – společně vybírají peníze mimo jiné pro charity jako Medical Aid for Palestinians a usilují o to, aby byly politika a kultura vnímány jako dvě inherentně propojené oblasti.

Po vystoupení Wyatt se na pódiu objevuje očekávaná sestava Westside Cowboy. Čtveřice koncert uvádí skladbou Kick Stones (The Boys), prvním singlem z jejich debutového alba It Goes On, které vyšlo letos v srpnu. V něm kapela mistrně rozvíjí svůj vlastní žánr, který s nadsázkou pojmenovala „Britainicana“. Znázorňuje, jak severoanglické kořeny členů skupiny ovlivňují jejich lásku k americkému alt-rocku a country. Deska jako taková se věnuje tématům od dospívání a plynutí času přes nešťastnou lásku až po environmentální žal a s jejími texty se jen těžko nesouzní. Všichni čtyři hudebníci jsou koneckonců zhruba stejného věku jako většina publika a určitá míra vzájemného porozumění je i přes nově nabytou slávu kapely nevyhnutelná.

O pár písní později následuje Big Wheels, jejíž text obsahuje hned několik referencí na ikonické rockové klasiky – jmenovitě Knockin‘ On Heaven’s Door Boba Dylana a Proud Mary od Creedence Clearwater Revival. Obecně skladba zachycuje kritiku materialismu a technologického vývoje stejně jako například píseň Coyote, která přímo promlouvá k pomyslné personifikaci industrializace a ničení přírody za účelem zisku. Westside Cowboy patří mezi kapely, které se svými politickými názory ani za mák netají – všichni členové aktivně bojují za práva zvířat, lidí i krajiny.

The trees are turning red
And the rocks here have grown hands
To hold knives and guns and poison
To strangle the peoples' man

– Coyote

I přes viditelnou únavu z dosavadního koncertování, o níž zpěvák a kytarista Reuben Haycocks krátce zavtipkuje, z kapely vyzařuje upřímné nadšení. Většinu skladeb odehrají se širokými úsměvy na tvářích a místy si dokonce vytvářejí vlastní improvizované choreografie. Vypadá to, že v menším prostoru se cítí jako doma, i když před pouhým půl rokem v Česku vystupovali na profláklém Rock For People – sláva jim evidentně nestoupla do hlavy. Možná je to jen čerstvostí jejich úspěchu, ale radosti z hudby, která z kapely čiší, si prakticky nejde nevšimnout.

Dalším ze singlů je Pin Up Boys, který kapela spojuje převážně s tématem sebekontroly a nastavování hranic. Píseň vznikla o celý rok a půl dřív, než ji Westside Cowboy nahráli ve studiu, a během této doby se měnila v podstatě s každým živým vystoupením. Její dnešní verze se od té studiové taky liší; je přirozeně o něco méně uhlazená, ale zároveň dychtivější, jako by se její myšlenka z pódia předávala o dost snáz než skrz sluchátka.

Pull me aside, are you tryna kill me, boy?
You learn your limits and you stay that way
You think I'm like one of your pinup boys
You learn your lessons and you stay

– Pin Up Boys

Od špíny za nehty po odrané boty

Koncert se pomalu chýlí ke konci a přichází řada na I’ve Never Met Anyone I Thought I Could Really Love (Until I Met You) – jednu z nejstarších, zato ovšem nejúspěšnějších písní, které Westside Cowboy kdy vydali. Než se však rozezní její první tóny, sálem se rozlehne hlasitý křik. „Westside Cowboy!“, zařve z plných plic bubeník Paddy Murphy, což v obecenstvu vyvolá nadšený jásot – na tuhle tradici fanoušci čekají už od samého začátku vystoupení.

Píseň samotná, jak už její název napovídá, pojednává o lásce. Trochu nadějné a zároveň trochu úzkostlivé. Takové, kterou chce člověk vykřičet na celý svět, ale zároveň se bojí, aby ji nezakřikl. Ne nadarmo ji kapela na setlistu uvádí jednoduše jako „HIT“ – je totiž tak chytlavá, že je náročné se nepřidat alespoň k refrénu. Některé věci si možná o vykřičení do světa žádají.

From the dirt in your nails
To the wear on your boots
I've never met anyone I thought I could really love
'Til I met you

– I’ve Never Met Anyone I Thought I Could Really Love (Until I Met You)