Na dream-popovém obláčku. Kapela Midnight Swimmers zaplnila Kabinet MÚZ melancholickými kytarami

Ve spěchu se řítím ulicí a hlavu mám plnou myšlenek. Jakmile ale zahlídnu na obzoru Kabinet MÚZ, začínám se trochu uvolňovat. Večerní podzimní vánek nese první tóny z koncertního představení kapely Heima. Bar tyčící se přímo naproti vstupním dveřím bezmyšlenkovitě přejdu. Na drink teď není čas, koncert už započal.

Syrová kytarová smršť z Lodže

Zpěvaččinpevný, místy až zahořklý hlas protíná nevelké publikum. Indie-rockové aranže obalující polské texty, které se linou potemnělým prostorem klubu, dodávají skladbě na srdceryvné atmosféře. I přes to, že textům nejsem schopna rozumět, cítím z nich ryzí emoci. 

Bubeník si koncert bezpochyby užívá – s úsměvem udává rytmus písně. Místy neuspořádané kytarové pasáže doplněny o energické bicí pomalu doznívají a sál začíná vyplňovat hluk. Koncert první kapely večera skončil, což znamená jen jediné – všichni se hrnou ven. 

Po lehkém zmatku se dostávám na večerní vzduch. Popojdu si opodál od ostatních lidí, a zamyslím se nad tím, co mě právě čeká. Mám veliké očekávání, kapela Midnight Swimmers se pro své melancholické kytarové aranže před dvěma lety probojovala až do finále Startéru Radio Wave.  Dnes se chystá pokřtít svou debutovou desku.

You’re the most precious thing I know

Skladbu Mistakes zná z poslechu většina z příchozích. Naživo však její tíživé téma digitální samoty rezonuje ještě naléhavěji. Příběh o placené iluzi blízkosti a propadu do online světa kapela servíruje s obdivuhodnou lehkostí. Kytary se vrství v zasněných, reverby nasáklých plochách a společně s ostatními instrumentálními prvky halí místnost do snové neopsychedelie. 

Albem Odd Ones Out prostupují motivy chamtivosti a sociální nerovnosti, které jsou doplněny o líbeznou melodii elektrických kytar. Zasmušilé, skoro až sklíčené kytarové linky ve mně vzbuzují pocit nostalgie. Zavírám oči a poslouchám citem nabité hudební pohlazení.

Po pár písních dochází na samotný křest. Z hudebníků srší radost. Na pódium si kapela přizve i pár svých přátel, kteří se různými způsoby podíleli na tvorbě alba. Po krátkém děkovném projevu dochází na samotný akt. Pozoruji, jak čirá tekutina sklouzává po desce rovnou na zem. Muzikanti pak vodku posílají do davu. Útrobami klubu se rozlévá radostná nálada.

Kapela po chvilce znovu spustí, tentokrát naléhavěji. Celý prostor vyplňuje omamná, mírně zasněná nálada. Kytarové tóny se vrství s přesnou rytmikou a hudba začíná být neuvěřitelně nakažlivá. Před pódiem zůstává volný prostor, který tam zanechává bázlivé publikum. Kytarista se ale nebojácně chopí příležitosti. Sejde dolů mezi lidi a svým neoblomným nadšením pro vyznívající melodie strhává fanoušky k tanci.

There’s guilt and jealousy running through my veins

Silný moment přichází se skladbou Guilt. Pomalé, tíživé kytarové linky a strhující groove dokonale zrcadlí vnitřní neklid vetknutý do textu rozebírající pocity viny a žárlivosti. Intimní lyrika tu naráží na hutný zvuk a vytváří tak žalostnou atmosféru, ze které mrazí v zádech.

Publikum je naprosto pohlcené a kapelu odmítá pustit z pódia. Vytrvalým potleskem se zaslouží o přídavek. Skladba Brown & Red je něžným pohlazením pro všechny přítomné. Za to píseň Storm dokáže svou roztžitou živelnou atmosférou a ryze emočním zpěvem bodnout přímo do srdce. Zpěvákův projev je především v závěru poslední písně naprosto odzbrojující – jeho hlas se v jedné z vypjatých pasáží přiblíží až k procítěnému výkřiku. Je to přesně ten okamžik ryzí emoce, díky němuž tenhle večer zůstane všem přítomným ještě dlouho v paměti.

I přes poloprázdný klub dokázala kapela proměnit prostor brněnského kultovního klubu v pulzující organismus. Spojení intimních textů, neopsychedelických ploch a nefalšované pódiové energie ukázalo, že kapely debutové album naživo nepochybně funguje. Tento koncert ze sebe jen tak nesmyju. Z klubu odcházím s pocitem, že jsem byla svědkem něčeho výjimečného.