„Písničky jsou westernový příběhy, ale album je odraz mého života,” popisuje svoji nejnovější desku frontman Frankie & The Deadbeats

Kapela Frankie & The Deadbeats se zrodila z punku a představila české hudební scéně nový pohled na country. Na nejnovějším albu Sometimes Drunk, Always Fucked Up obohacují svůj osobitý žánrový mix o soul a folk.

Autoři textu

Publikováno: 17. 11. 2026 – na 7 min

Kapela Frankie & The Deadbeats. Foto: Tomáš Vrana

Frankie & The Deadbeats  v čele s Frankiem Knuthem vstoupili na hudební scénu v roce 2021 se svým debutovým albem The Shining, kde dali tradičnímu country temnější moderní twist. Nyní přichází už se třetí deskou Sometimes Drunk, Always Fucked Up, kterou uvedli singlem Not Easy To Be Found. Ten je doplněn videoklipem, jehož westernové vizuály byly vytvořeny umělou inteligencí.

Proč jste se rozhodli tvořit hudbu v country žánru?

Já osobně mám kořeny v punkové a hardcorové hudbě. Už když jsem to před patnácti lety poslouchal, zjistil jsem, že spousta zpěváků z punkových kapel má nějaké boční projekty, které byly víc folkové nebo country. Začal jsem to hodně poslouchat, až jsem se dostal do bodu, kdy jsem neposlouchal nic jiného a říkal jsem si, že by mě bavilo něco takového dělat. Postupem času jsem se proposlouchal i ke klasičtějšímu country. Teď ani ale nevím, jestli hrajeme s tou novou deskou country. 

Působil jste v punkových kapelách. Co vám to dalo a čerpáte z toho dodnes?

Určitě mi to dalo nějaký pohled na svět – na to, jak vnímám svoje okolí a jak se dá dělat hudba. Punková a hardcore scéna prostě stojí na tom, že kapelu může mít kdokoliv. To mě vychovalo v tom, jak dělat hudbu.

Věci, které chci dělat, můžu dělat a nepotřebuji k tomu žádné velké finanční prostředky. Když je kolem vás ta komunita, tak to je prostě nejvíc.

Byl punk důvod, proč jste se nebál oprostit od jednoho žánru a jít trošku jinam?

Rozhodně. Když jsem se rozhodl, že budu dělat víc country věci, neznal jsem nikoho, kdo by to dělal. Musel jsem čerpat ze své skupiny lidí, kteří byli všichni punkáči, takže to byla taková výzva pro všechny. Rozhodně jsem se pak nebál vykročit mimo tu punkovou nebo hardcorovou scénu.

Album jako odraz života

V minulosti jste hrál v Americe a dodnes spolupracujete s americkými hudebníky. Co vás na americké hudbě zaujalo a co vám na ní přijde inspirativní?

Podle mě tam má folk a country nejsilnější základnu. Začali to hrát lidi, kteří se do Ameriky přistěhovali – ať to byli Němci, Irové, Rakušani nebo Češi. Každý přinesl vlivy své kultury, což hudbu formovalo do country. To mi přijde fascinující. Potkaly se tam různé folklorní věci a vzniklo z toho právě country.

Je budoucností české hudby ubírat se americkým směrem?

To si ani nemyslím. Posledních pár let vzniká v Česku a na Slovensku dost skvělé hudby. Vůbec není potřeba, aby se to tvářilo, že to má být světové. Je tady přetlak mladých kapel, které dělají super věci. A právě to, že se nesnaží tvářit, že objevili ameriku, je jejich obrovská síla. Myslím si, že i fanoušci to v tom vidí, a ta autenticita je na tomhle nejvíc ceněná.

Vaše nejnovější album se jmenuje Sometimes Drunk Always Fucked Up. Proč jste zvolili tenhle název, když se vaše předchozí album romanticky jmenovalo The Possibility That Love Is Not Enough? 

Měli jsme kapelní soustředění, kde jsme skládali věci na tuhle desku, a já jsem to řekl jako vtip. Napsal jsem si to a pak jsem se k tomu vrátil. Říkal jsem si, že mi to nepřijde prvoplánově vtipný, ale spatřuju v tom určitou poetiku. Přijde mi to dost trefný. Může se to brát doslovně, jako že se člověk občas někde opije, ale stejně je celou dobu psychicky v háji. Zároveň to vnímám jako metaforu toho, že existují lidé, kteří jsou opilí mocí a nakonec jsme z toho všichni tak trochu fucked up.

Promítl jste tyto emoce potom i do hudby?

Myslím, že to tam je celou dobu, protože některé písničky vznikly dřív, než název desky. Nějaké písničky jsou sice westernovky, ale celý album je odraz mého života, nějakých peripetií, ať už vztahových nebo úzkostí a panických atak.

Změny ve zvuku a využití AI

V čem se tohle album liší od vašich předchozích?

Liší se hlavně tím, že jsme měli změnu v kapele. Odešel Miller Harrison, který hrál na pedal steel kytaru, a přišel Vojta Libich, který hraje na klávesy. To výrazně proměnilo zvuk. Já sice miluju zvuk pedal steel kytary, ale je to v něčem limitující. S klávesami přichází mnohem větší variabilita. Vojta je navíc vystudovaný hudebník a v tvůrčím procesu nám řekne, jak si myslí, že by něco mělo znít a okamžitě to dokáže zahrát.

Vnímám, že jsme se posunuli i producentsky a písničky jsou poskládané trochu jinak. Když jsme písničky nahrávali, nevěděl jsem, jestli vůbec dávají smysl jako celek, protože mi přišly odlišné. Když si to ale poslechnu zpětně, mám pocit, že je to tak správně.

Vypíchl byste nějakou konkrétní novou věc, co jste zkusili a chtěl byste v ní pokračovat při další tvorbě?

Nevím, jestli v tom budeme pokračovat, ale na albu jedna písnička, kterou jsem poprvé v historii kapely nenapsal já. Napsal ji kytarista Kuba Siňor asi před deseti lety ještě pro svou bývalou kapelu. Je to song River, který je víc soulový a trochu se vymyká naší žánrové škatulce. Je to krok úplně jinam a přijde mi, že to funguje.

Jednou novinkou, kterou jste zkusili, je použití generativní AI pro tvorbu videoklipu. Proč jste zvolili tuhle cestu místo natočení klasického videoklipu?

Byla to celkem náhoda. Tomáš Vrana, který fotil přebaly našich desek, nějakým způsobem s generativní AI pracuje. Napsal nám, že by chtěl udělat třicetivteřinovou upoutávku, a mně to přišlo super. Pak přišel s šestiminutovým videem a s tím, že by to mohl být klip. Myslím, že nikdy v kapele nebyla vášnivější diskuze než o tomhle videoklipu.

Já to vnímám trochu ambivalentně. Vlastně se mi to hodně líbí, ale zároveň mám pocit, že si pak lidi tu hudbu budou spojovat s AI a to je mi docela nepříjemné. Ale je pro mě důležitý i pohled Tomáše jakožto fotografa. Pro něj je to jen nástroj. Nechce si tím ulehčit práci, ale chce díky tomu vytvořit produkt, který by jinak vytvořit nezvládl. Ten klip dělal třeba měsíc. Psal scénář, tvořil postavy. Jsem ale rád, že máme i normální hraný klip. 

Použili byste AI znovu i v budoucnu ať už pro tvorbu klipu nebo čehokoliv jiného?

Myslím si, že se k tomu asi nevrátíme. Teď je blbá doba na to vydávat AI klip, protože je to v umění velmi křehké a citlivé téma. Kdybychom ho udělali za pět let, buď by to byla běžná věc, nebo by se to už nepoužívalo. Teď je to ale citlivé.

Čeká vás křest alba a několik koncertů v Česku a Německu. Co potom?

Doufám, že s novou deskou budeme hrát. Máme zabookovaný koncerty i na další rok. Deska nás stála poměrně hodně úsilí a zatím nemáme v plánu vydávat nic nového. Já bych chtěl jet zase sólo koncerty do Ameriky s Mattem Charettem, co s náma teď jede i tyhle koncerty.