Záběr Pop Messe v plné šíři: hyperpop, zelenina, grime

Zatažená obloha a mírný vítr s příslibem deště lidi nutí chodit v mikinách – na festival vcelku nezvyklý pohled. Dnes už je kolem čtvrté areál vcelku plný. Sobota svědčí – málokdo spěchá z práce, všichni mají čas stihnout první sety.

To hraje do karet kapele něco něco. Uskupení tvořené ze základu manžely Tkáčovými s doplněním o bubeníka nám odehraje první dnešní koncert. Festivalové prostředí je pro ně jak dělané – s jejich uvolněnou energii a popovým vibem dobře načnou publikum.

Hlasy Tkáčových se hezky mísí a doplňují se jak zvukově, tak vizuálně skrze jejich barevné oblečení. Natáhnou decentní crowd, který tančí a poskakuje stejně jako duo na stagi.

Po první kapele se přesouváme k Future Is Now stagi, před kterou nás zarazí natažená páska a sekuriťáci. Zmateně se rozhlížíme, jenže pak se ozve cinkání zvonků bicyklů a je jasno. Spanilá jízda dorazila.

Kolem třiceti cyklistů na vypůjčených či vlastních kolech dvakrát obkrouží Velodrom, čímž dokončí svou brněnskou cestu organizovanou Pop Messe. Na začátku průvodu vidíme organizátora vezeného v koši. Hlavně ho ale slyšíme, do megafonu upozorňuje na opatrnost všechny cyklisty. S posledním bicyklem se páska odklízí, a pokračujeme.

Brněnské můry, neboli mmnk, nám pustí do žil punk. Svérázným stylem nám čtveřice kluků představí jak jejich poslední, konceptuální album Legenda Ybokaj aneb Jakoby Naopak, ale i starší kousky jako Masokombinát nebo Shiva.

Samotná show je pohlcující. Zpěvák tvoří personu sebevědomého, místy bezohledného a nonšalantního punkera, který zabírá celou stage. S publikem mluví sarkasticky, vesele, směje se a povídá o traumatech. Jejich tvorba se z části věnuje kritice církve, ale obecně pracuje se vztekem, smutkem i bezradností.

Po tomto punkovém zážitku se vracíme na Velodrom stage, kde začínají Tolstoys. Kapela ze základu slovenská přerostla hranice východní Evropy a teď má členy z celého světa. Jejich hudba je trochu hippie, trochu psychedelická, trochu triphop, a hodně tančení. Přesně to uvolnění, co lidi chtějí před o něco víc heavy večerem.

Polámeme svoje houby?

Jeden z našich nejočekávanějších koncertů dneška jsou Berlin Manson. Je to tříčlenná slovenská kapela, která vystupuje v uzavřeném prostoru Fléda stage. No, a bohužel jsme zklamaní.

Nejde ani tak o kapelu jako takovou - z předchozí zkušenosti víme, že jsou jejich sety geniální. Fléda stage je ale postavená v prázdném skladu, takže prostor není odzvučněný, a odráží se od stěn - pokud nemáte špunty, brzo je hluk skoro nesnesitelný. Kvůli mlhovačům pak nejsou vidět. Je to docela nešťastné.

Songy z alba Polámeme svoje ID? ale i jejich starší tvorba je protkaná nekrytou kritikou slovenské vlády a společnosti. Berlin Manson se svoje názory nesnaží tajit, naopak, mluví nahlas, vybízí k podpoře, poukazují na policejní násilí i genocidu v Gaze. Sociální tématika jejich setu publikem rezonuje, je mu blízká.

Jenže my jsme jedni z těch neštastlivců, co si zapomněli špunty doma, tak se přesouváme ven, kde vystupují Submotion Orchestra. Britská sebranka nás zaujme svým kombinováním jazzu a elektroniky. Trumpety a futurismus, překvapivě dobře fungující kombinace, která zpříjemní večer.

Jak se stmívá, přesuneme se opět dovnitř. Upřímně nevíme co čekat, když v programu vidíme Franek Warzywa & Młody Budda presents VEGETABLES WORLDWIDE. Brzy se seznámíme s polskou dvojicí v bílém dvojtričku, s tote bag plnou zeleniny. Tohle duo si teď říká vgtb.pl, a jak jejich starý, i nový název napovídá, jejich tématikou je zelenina.

Je to fakt bizár. Polský hyperpop nám odpovídá na všechny otázky, které nás kdy napadly ohledně pocitů zeleniny. Umělci jsou sladění, rychlé sundání dvojtrička nám odhalí kostýmy Pata a Mata. Polská dvojice outfity na večer přes den triftovala v Brně. Všechno se to zdá tak surrealistické, že nejeden posluchač přemýšlí, co se vlastně děje. Jak ale sledujete pixelového bobra, rajče, anebo gameplay ze Slendermana s nápisem „I am a mushroom“, vlastně jde o fakt top rozptýlení a odlehčení.

Kluci se zdají moc fajn - skáčou mezi lidi, nabízí v dusné místnosti vodu, tancují. Je to zábava, a to odlehčení je fakt třeba.

Molotow v moshpitu

Venku pak začíná českobritské duo Smack One & P Money. Smack je snad jediným grime umělcem české národnosti, a tento žánr do Česka výrazně importoval skrze kapelu Iscream Boyz. Na stagi nám představí svý starý tracky, jako P’s a Love. Většina času je ale věnovaná poslednímu albu v kolaboraci právě s angličanem P Money, Champions League. Prolínání striktní anglické dikce a tvrdé, rázné češtiny spolu s klubovými beaty funguje dokonale, a vidíme tak jeden z mála moshpitů na tomhle festivalu.

V tracku Politici oba rappeři kritizují politickou situaci v Česku a Velké Británii. V navazujícím tracku Molotow pak Smack nabízí řešení této situace, a soudě dle odpovědi publika, není jediným nespokojeným.

Na Kabinet MÚZ stage se zvučí, a trpí, Bariel AV. Zvučení s nimi nespolupracuje, a start setu je tedy odložen. Když se konečně začne, musí se přeskočit úvod. Bariel se tím ale nenechá porazit, a předvádí nám skvělou show. Předvede nám songy z jeho desky Život je jeden z nejtěžších - pop, r’n’b, electro. Za ním běhá barevná pixelová show, která podtrhuje Barielův hlas.

Bariel je velmi přátelským člověkem - nebojí se kreditovat lidi kolem sebe, představovat je, zvát je na podium. Takto si na stage pozve Lichnovského na track Hypochondrie. Když čekáme na Filipa Černého z Good Times Only, který moderuje na Fléda stage, Bariel improvizovaně začne jam session, kdy nám zazpívá kousky ze song strach a úzkost od interpreta matyášovi kamarádi, a pak i Snívám s tebou, kde je na featu Anna Vaverková. Overall, velice talentovaný interpret, který si zaslouží víc prostoru a šance. A víc času na zvučení!

Mrazivá kolize na závěr

Večer se chýlí k závěru. Na programu se nám kvůli last minute změnám zapříčiněných absencí headlinera JME schází dvě věci - DJ set NobodyListen na hlavní stage, a Frost Children na Fléda stage. Říkáme si, že stihneme obojí.

NobodyListen, známý svými Addict akcemi v Praze, přitáhne obrovský crowd. Je vidět, že lidi láká, na klubové scéně je to jméno. Dělá fakt zajímavou show která lidi baví, a drží natěšené na poslední zbytky programu festivalu.

Fléda stage se po zkušenosti s Berlin Manson trochu obáváme, ale zdá se že problém byl vyřešen - Frost Children jsou ozvučení decentně, a jejich hudba nás málem posadí. Vlastně naopak - nutí nás se hýbat.

Sourozenecké duo z New Yorku se na hudební scéně objevilo během pandemie, a v jejich hudbě je poznat jakýsi manický eskapismus té doby. Jako zvíře v kleci, co musí ven. Publikum, které se na tuhle energii umí napojit, při tanci nebo v moshpitu vyjadřuje tuhle energii. Všichni jsme se cítili svázaní, a Frost Children jsou produktem doby, kdy nic nebylo jisté.

Pak už je čas se s Pop Messe rozloučit. Festival pro všechny, co se nebojí spojit mnoho hudebních žánrů a představit je pod jednou záštitou. Rap, altpop, punk, techno… Je v tom trochu bordel a vážně by nás zajimalo, jak dramaturg přemýšlel. Ale díky tomuhle guláši jsme viděli a poznali spoustu super věcí. Vydařilo se tak i přes boj s chladnějším počasím, a to se počítá.

Tak zas za rok, Pop Messe, budeme manifestovat sluníčko.

Text: Alena Lavrenčíková
Foto: Barbora Kaufmann