Post-hudba: válka a láska na synťáku

Jejich synťáky hrají o lásce a bezradnosti života. Jejich hudba je živá, je hlasitá, je punk. Zároveň je melancholická, introspektivní. Jejich songy jsou ideální, když jedete v noci poloprázdným rozjezdem a máte čas rozjímat. Nebo nočkou, jak tomu říkají na západ od Brna. Tvorba post-hudby má prostě vibe jak ulice osvětlený lampama, když jdete domů mezi tmavýma panelákama. Jenže tentokrát jsme nešli domů, šli jsme na jejich koncert.

Když na podiu vidíte jen dva týpky v kšiltovkách, jednu kytaru a noťas, můžete být trošku rozpačití. Já jsem byla - byl to můj první koncert kluků a nevěděla jsem co čekat. Znáte takový to Type A a Type B friend? Tomáš a Dominik, kteří spolu tvoří post-hudbu, jsou modelovým příkladem. Tomáš všechno zařídil a Dominik byl rád, že tam je.

Nadsázka. Kluci jsou super. Mají fajn dynamiku, kdy Tomáš jako back-up vocal poskakuje kolem Dominika na stage, kontroluje notebook, hraje na kytaru a ještě ke všemu zpívá. Pomalu je slyšet víc než Dominik. Dominik odzpívá všechny songy svým specificky hlubokým hlasem, kterej občas zní víc jak přednes než jak zpěv. Na hlasitý části, kdy syňťáky slyšíme až v srdci, tančí a dělá show, padá na zem, křičí. Dohromady kluci prostě tvoří skvělou show.

Láska je nadčasový téma. Všichni o ní zpívaj, ale kluci to umí podat tak hezky, že si člověk přijde, jako by to bylo o něm. Nouzový východ a 6m16s, oba starší songy, publikum zná jistě nazpaměť. Je to ta jednoduchost, ta lidskost textu, která v nás rezonuje. Z jejich novýho alba se do tohohle počítají Světlušky a Polárko. Z těhle songů máte úplně knedlík v krku, jak z Dominikova hlasu cítíte emoce.

Jenže nezpívají jen pomalý láskyplný songy. Během koncíku se párkrát urvou z řetězu, Dominik křečovitě sevře do ruky mikrák a vykřičí si do něj plíce. Jeho řev duní spolu s hudbou celým placem, až cítíte mráz v kostech. Je skvělý moct se vyřvat, a Dominik to ví asi nejlíp. Po songu Slepé mouchy Dominik padne k zemi jako mrtvý a Tomáš k němu ihned přiskočí, aby ho zvedl. Kluci se obejmou a pokračují.

Třetí světová, potom acappella

Publikum je poslouchá jako v transu. Kluci mají takový efekt. Zahrají nám hodně ze svý dlouholetý tvorby a celý nový album Nad prázdnou nocí kroužili sokoli. Do toho si s náma povídají, když potřebují chvilku pauzu. Měli by správně křtít, ale fyzickou kopii alba v den koncertu ještě nemají, tak doufejme, že během jejich tour pokřtí album alespoň jednou, pro štěstí.

Na křest sice nedošlo, ale na Třetí světovou ano. Však jde o jeden z nejposlouchanějších songů toho alba. Songa je nečekaně o válce, o který i média mají problém mluvit, a mimo Ukrajiny se týká velmi otevřeně i konfliktu v Gaze. Klukům nevadí o Palestině mluvit, a my to všichni ceníme. Lidí, co kolem genocidy chodí po špičkách, máme ve světě dost. Když se člověk nebojí projevit, tak si respekt získá.

Posledním songem je Gramatika švédštiny. Dají nám jí jako druhej přídavek. Tomáš bere do ruky kytaru aby ji naladil. „Na to se vy*er. Dáme to acappella,“ mávne nad tím rukou Dominik, a s pivem si sedá na stage. Tomáš ho následuje, a my po chvíli taky.

Celej vyprodanej Kabinet MÚZ sedí na zemi a společně zpíváme acappella verzi tohohle songu. Ta atmoška je nádherná, je to klidný a hezký, a všichni se pohupujeme. Je nám smutno, když to skončí. Pak už kluci odchází.

Kluci pokračují ve svý tour, a zpívají stále o lásce, válce, a tak dále. Jsou skvělí - zajděte na ně, pokud máte čas.

A pokud čas není, a chcete o klucích vědět víc, doporučujeme poslechnout si podcast Proud, který najdete u nás na webu v sekci podcasty. Brzy vyjde díl s post-hudbou, a bude to pecka. Mrr mrr.

Text: Alena Lavrenčíková
Foto: Natálie Sochorová