Prasečí skřeky, emo romance i česká klasika. Takhle zněl čtvrtek na RfP

Včera jsme si stěžovali na zimu, dneska nás ráno odpálilo vedro. Což je vlastně lepší. Dnešní sluníčko už snad nikdo po včerejší zkušenosti nepodcení - když vylezeme ze stanu, vidíme přehlídku spálených krků, paží a nosů všech těch, co se ve středu na opalovák vykašlali.

A pak přichází velmi příjemný zážitek, co nás opravdu probudí - zvukovka Slipknot. Už z rána tak máme z kempu tu čest slyšet emo romaňtárnu Yen z posledního alba. Dokonce zaznělo i Nero Forte, docela deep cut. Schválně, jestli ji zahrají i večer… Když tu Slipknot vystupovali v roce 2023, bylo to fakt drsný. Vrátí se letos se stejnou energií?

První pořádný koncert, co nás dneska čeká, jsou ale naši miláčci, one and only The Silver Spoons. Jemnej začátek pro fakt nabušenej den plnej metalu a heavy rocku. Kluci si havajskou výzdobu stage Evropy 2 přetvořili do něčeho podobného setům The 1975, kteří se na Rock for People ukázali pár let zpátky jako headlineři po boku Slipknot. I letos jsme tak během lžiček viděli obývák s hnědýma koženýma gaučema a lampama všude. V kontrastu s nafukovacíma kytkama na stropě to ale působí vlastně trochu komicky. Lidi v chládku a stínu posedávají a poslouchají Augustinův zpěv, na He’s Got My Money Now už ale skáčou.

Pak jdeme na rokáčovou stálici, Vypsanou fiXu. Jestli tyhle pardubické ikony něco umí, je to práce s publikem. Podmaní si ho dokonale během vstupu na stage. Staple songy, který zná a miluje úplně každý, dostanou dav do laufu, kdy vzduchem létají nejen trička, ale taky lidi. Něco jako fiXa bylo fakt třeba - i na rozpáleném prostoru před Tesco Stage lidi tančí a jsou plní energie, ready na všechno, co přijde dál.

Z fiXy pak letíme přes areál rovnou na Dead Poets Society. Ten bordel je vidět už z dálky. Pořádnej moderní rockovej zvuk. Kluci odpalují neskutečnou bombu, otevírají moshpity na obou stranách plné KB stage, a lidi skáčou až do nebe, aby drželi krok s kapelou. Podladěné kytary se mísí s až popovými refrény, což tvoří fakt chytlavej kontrast, který dokážeme poslouchat celý den.

Ne, že bychom měli čas nad tím přemýšlet, museli jsme utíkat na Eagles of Death Metal. Jméno těžce zavádějící, death metal totiž nehráli, místo toho jsme od nich slyšeli poctivý rock’n’roll, jak se říká „pěkně od podlahy”. Frontman měl pro nás jednoduchou, ale silnou message: „Rock’n’roll nikdy neumře”. Eagles of Death Metal jsou toho živoucím důkazem, právě během jejich koncertu proběhl neslavný teroristický útok v klubu Bataclan.

Mohl to být emocionálně vypjatý koncert, ale nebyl. Prostě jsme si zahoblovali. Na jejich setu vážně nešlo přestat tancovat a pozitivní energie nás předpřipravila na ta jatka, co nás čekají večer. Ale to až potom, teď si ještě užijeme skvělej pop punk z rukou Zebrahead.

Ti se úplně zmocnili Evropa 2 stage a ukázali, jak malá pro ně je. Pit to byl fakt masivní, a když ho jeden ze členů kapely chtěl „přeplout” na člunu, dostal se až na konec šapitó. Na letní den ideální kalba, ale motto „good vibes only” už pomalu končí.

Jak začíná zapadat slunce, KB stage se opět otřásá v základech. IDLES jsou kapela z Anglie a britský influence je na jejich zvuku dost slyšet. Hrají hlavně post-punk a jejich precizní heavy rockový kytary do toho dodávají tu správnou energii, která se dokáže vyrovnat síle jejich textů. Ano, jde o další kapelu dokazující jediný fakt; hudba je politická.

Punk je v nich cítit - od černobílých obrazovek až po jejich vystupování i diváckou odpověď. Nejen moshpity a crazy headbangování, ale i zvednutý ruce a pokřikování hesel nejen proti fašismu.

Kim Dracula na protější straně areálu potěšili nejenom všechny emaře. Hlavně teda ty, co mají rádi o něco tvrdší hudbu. Ale popsat tuhle kapelu jako drsnej, skoro až death nářez, by nebylo vypovídající. Kim Dracula míchají žánry opravdu nepředvídatelně. Songa, co začíná jako screamo přejde do funku, aby se rychle dostala do deathcoru a před breakdownem dostaneme ukázkovou elevator music.

Může se zdát, že je to až moc zmatený, ale sakra - ono to funguje. Jediný bordel jsme dělali v pitu, kterých bylo hned několik. Kim Dracula je jeden z těch exentričtějších umělců na letošním rockáči a stál za návštěvu. Navíc dokazuje teorii, kterou má autor této části článku už dlouho v hlavě. Saxofon dělá každou metalovou songu lepší. Kim Dracula mají saxofonistu a že na něj při breakdownech hobloval.

A pak jsme ještě přitvrdili. Lorna Shore se po dvou letech vrátili na RfP. Tehdy se to moc nepovedlo, zvuk nezvukoval. Dneska to napravili s plnou parádou.

Symfonický deathcore není pro každého, Lorna je jedna z těch kapel, na které si zprvu musíte fakt zvyknout, a pak to stojí za to. Ale po tomhle koncertě si je oblíbil snad celej rockáč. Za všemi slam drumy a prasečími skřeky se skrývají mega chytlavý refrény, nad kterýma je radost vyřvat si hlasivky. Ta lavina zvuku nás odrovnala, a zmizela z nás ta poslední našetřená energie, kterou jsme v tomhle nabitém dni mohli využít.

Jenže tohle nebyl konec. Člověk zničený z Lorny se dobelhá na Slipknoty a nezbývá, než se pokřižovat a doufat, že to přežije. Podívat se smrti do očí a plivnout jí do obličeje. Slipknot přišli ničit a jejich fanoušci zrovna tak.

Stačí jen nakouknout do jednoho z pitů a člověk rázem cestuje po celém letišti, zezadu dopředu, zleva doprava, a to všechno během jednoho tracku. Možná s modřinou k tomu. „If you’re 555, then I’m 666,” zní z plic každého člověka v kotli. Dost možná to jsou poslední slova, co jim jejich hlasivky do zbytku RfP dovolí.

A ano, Zahráli i Nero Forte. Pit na Slipknoty vás sežvýká a vyplivne. Naštěstí jsme ho úspěšně přežili, dokonce bez zlomenin. A tak vás o letošním rockáči můžeme informovat dál. Ale teď aspoň pár hodin na regeneraci.

Text: Petr Fejtek, Alena Lavrenčíková
Foto: Barbora Kaufmann