Psychedelický dýchánek v Kabinetu MÚZ a rozloučení s Melodkou na rapovém ceremoniálu

Sál Kabinetu MÚZ je ještě zavřený, přesto se přes celý bar až ven táhne dlouhá fronta nedočkavých posluchačů. Když se dveře konečně otevírají, prostor vevnitř se okamžitě zaplní. Večer odpaluje brněnská kapela Ghost of You. Začíná chytlavá basová linka, podpořená metronomově přesnými bicími v písni All My Fault. Přidává se drný kytarový riff a ohromující vokál frontmana. V jeho projevu nechybí punková ledabylost a zároveň ani výrazná artikulace.

To, co na začátku zní jako post-punková záležitost, se proměňuje v experimentální hudební procházku od psychedelie až do jazzového světa. Bubeník má v mých očích místo paliček v rukou štětce a gesty vymalovává barevnou krajinu na činely. Poklidné pasáže narušuje kytara s nečekaným rockovým vřískotem. Žánrové spektrum spojuje rázná basa a zpěv a publikum pulzuje v intenzivním zvukovém víru. Poslední album Eyes Shut vydala čtveřice na konci minulého roku a určitě stojí za poslech. Tahle parta se nebojí pohrávat si se zvukem, ale nikdy nejde o hru ledabylou. Každá píseň je promyšlená do posledního tónu.   

Další perlička letošního Batche přilákala hlavně milovníky poctivého psychedelického rocku. Madhouse Express v Kabinetu MÚZ vracejí posluchače do 60. let minulého století a berou je s sebou do magického světa někde mezi vesmírem a zemí. Na pozadí za sebe promítají barevné obrazce, které ve spojení se zastřeným vokálem táhnoucím se za každou pasáží hypnotizují publikum.

Nechávám se unášet surreálními kytarovými riffy, syntezátory a typickým šedesátkovým zvukem psychedelických varhan. Frontman hraje na theremin. Nejen že to ve spojení se zbytkem kapely zní magicky, ale z frontmana se rázem stává mocný čaroděj, který si podmaní nástroj, aniž by se ho dotýkal.

Po esenciálním zážitku se vydávám na Melodku. V šalině si pobrukuji melodickou kytarovou linku z písně Lullaby for Reality od Madhouse Express a nejde to vypnout. Přicházím do klubu a stále ještě omámená psychedelickou rozkoší scházím po schodech do sálu. Už z dálky slyším hravé tóny Branko's Bridge.

Kromě několika EPs mají kluci na kontu taky album s názvem Hobby Horse Cowboy a už navždy pro mě budou reklamou na tenhle pseudosport. Jejich show uspokojí každého, kdo třeba někdy poslouchal garage rock z osmdesátek. Zároveň čtveřice mladých kluků tenhle žánr skvělým způsobem oživuje a originálně propojuje s ultimátním pražským indiečkem.

Vracejí se ke starší tvorbě a hrají song Whatever Comes Goes Away z jejich prvního EP. „Tuhle písničku můžeme věnovat tady Melodce, protože co přijde, tak taky odejde,“ říká klávesista s nostalgií. Klub se do budovy na Palackého třídě přesunul na začátku minulého roku. Návštěvníci si ještě ani nezvykli na nové prostory a Novou Melodku čeká na konci roku demolice. Další Melodky už se dost pravděpodobně nedočkáme. Místo toho na místě s nenapodobitelnou atmosférou nejspíš vyroste další moderní bytovka.

Stejně jako tenhle ikonický brněnský klub se blíží ke konci také letošní Batch. Festival pro mě zakončí Pokoj25. Hledání vlastní identity ve víru velkoměsta, kocovina, rozkousaný rty a děravý džíny. Hudba Vojtěcha Grabače je minimálně na tuzemské scéně jedinečná záležitost.

„Nekonečnej pochod, lejeme Brány na schodech,

zastávka naše noclehárna a zbytek spí ve vaně.

Koupem se v prachu hvězd, plyšáci na dojezd.

Hladový jak černá díra, co se kolem nás rozprostírá.“

Text z písně Noční hudba; autor: Vojtěch Grabač

Poetické texty představují melancholickou i surovou realitu všedního dne, bolesti i lásky v dospívání. Autor míchá synth-pop s rapem a vytváří hudbu, která si na nic nehraje. Ostatně ani Vojtěch se na stagi nijak nepřetvařuje. Nedělá ramena a skromně odříkává bars syrově a nestrojeně. K tomu přidává osmdesátkové syntezátory a harmonické pasáže prokládá zvířecími skřeky.

Tenhle projekt přirostl k srdci nejen alternativním děckám z Prahy. V roce 2020 zmizel Pokoj25 z hudebního světa. Nečekaně se vrátil až po pěti letech s albem taneční. Věrní posluchači zůstali a na jeho koncertech teď hltají nové songy se stejným nadšením jako jeho nestárnoucí hity.

Během písně Ve Ztracence prší seskakuje z pódia a se skupinkou fanoušků se chytá kolem ramen. Skáčou a dychtivě společně vykřikují text. „A každej ví, že zakázaný chutná nejlíp, ale stejně jsme se vždycky museli přesvědčit sami.“ Střásají ze sebe bolavé vzpomínky na dospívání, zlomená srdíčka, první opilosti a probdělé noci.

Batch mě baví svojí mnohotvárností. Žánrová různorodost a pestrý program dává návštěvníkům prostor objevovat, ale i užívat si oblíbené umělce. Organizátoři se nebojí propojit hudbu s unikátními prostory brněnských hudebních klubů a interpreti vytváří jedinečné a přátelské spojení s posluchači. Letošní ročník se pro mě nesl kombinací žánrů i nálad a oba večery mě překvapila neskutečně pohodová atmosféra všude, kam jsem vyrazila, ať už ve velkém sálu Flédy nebo potemnělých prostorech ArtBaru. Tenhle nevšední zážitek doporučuju každému, kdo se nebojí objevovat hudbu, která není jeho žánr, a vyrážet na místa, která před koncertem zmateně hledá na mapě.

Text: Kristýna Novotná
Foto: Natálie Sochorová