V předních řadách jsou skalní fanoušci, připraveni na moshpit. Mezi nimi dělá bordel i manažerka kapely. Kotel obklopují maminky s dětmi a nepočitatelné množství altyn a queer lidí. Náruče kapely 301 jsou otevřené úplně všem.
Tento fakt dokazuje i jejich bubeník, který je nevidomý. Jeho kolegové mu pomáhají dostat se k bubnům a občas mu vrátí činel na místo, když do toho moc flákne. To je ale vše co potřebuje. Hned jak si Dan za ty bubny sedne, předvádí silný a kvalitní výkon. Silná je i Danova osobnost. Skvělý, sympatický člověk, který si ze všeho nejvíc umí udělat srandu sám ze sebe. I mimo koncerty si rád udělá čas na pofel s fanoušky.
Koncert je od prvního do posledního akordu show kvalitní rockové hudby, kterou klukům může kdekdo závidět. Během celého koncertu vytváří fakt šílený hype. Když frontman Mládys vezme stojan s mikrofonem a dá ho během tracku fanouškům do davu, nemusí se bát, že se mu nedostane odpovědi.
Absurdní garážový blues i stylový funk
Večer odstartovali předskokani Mate Radi Hadi. Podle svých slov jsou „pop garage blues kapela s kapkou rocku.” Kapela mě zaujala svými velmi provokativními, ale taky dost zajímavými texty. V jejich tracku Slast si na začátku dělají srandu ze stereotypního čecha. Zazní zde klasické stereotypy - fandění Spartě nebo nadávání na uprchlíky. Způsobem, jakým si Mate Radi Hadi hrají se slovy, texty připomínají tvorbu McGeye. Stereotypy jsou podané velmi drsně a napřímo. Pokud na tuto kapelu půjdete, nelekněte se, pokud z pódia zazní „Havel byl fakt čů***.”
Jako druzí předskokani se představují Paradox Unit, kteří na Melodku dorazili až z Brandýsu nad Labem. Kluci z Paradox Unit jsou kapela alternativního-funku s velkým A i F. Prezentují se tak i vizuálně. Na stagi vyjdou ve společenském oblečení, které je plné speciálních motivů. Musím zde hlavně zmínit oblek s motivem barevných televizních pruhů, které si vždy pamatuju z konce vysílání.
Stejně jako u Mate Radi Hadi se v jejich písničkách občas nachází malá kapka rocku. Slovo „alternativní” bere kapela velmi seriózně a do klasického funku odvážně míchají kromě rocku třeba i jazz. Celou dobu koncertu vyzařují velmi silnou stage presence. Ani nemusí smažit songy. Stačí hrát pouze klesající a stoupající tóny na klávesy a diváci budou s kapelou k těmto tónům dělat dřepy, jako v tělesné výchově.
Do ráje se nikdy nedostanem
Po žánrově různorodých předskokanech přichází rocková 301 na stage. Celý večer je zajímavý svou různorodostí - každá kapela má úplně jiný vibe. U první kapely jsem vůbec nevěděl, proč tam stojím, ale moje zaujetí mě udrželo až do konce. Druhá kapela se jevila funkově, i tak jsem celou dobu nevěděl, jaký další hudební žánry uslyším. 301 je ale kapela, u které jsem věděl, co očekávat. Nebo aspoň jsem si myslel, že to vím. Takovou energii z publika jsem na jejich koncertě snad ještě nezažil.
Track Nas*aná je jeden z těch songů dělaných přesně pro živé vystoupení. Má jednoduchý refrén, který je radost z publika vyřvávat. Kapela ale živou verzi oproti původnímu textu dost okořenila. ,,Putin je čů***,” křičí Mládys do mikrofonu namísto jednoho z původních veršů. Je ale vidět, že toto nedělají poprvé, jelikož jejich skalní fanoušci s nimi přesně na notu křičí stejná slova. Při další příležitosti už řve celá Melodka. Jsou to slova plná agrese, ale nejen té. Ze zvolávání je cítit zklamání z toho co se děje, a touha ať tento konflikt konečně skončí.
Není to ale večer plný agrese a smutku, mnohem víc pociťujeme radost. Já ji cítil, když zahráli moje dvě nejoblíbenější songy z jejich diskografie - Raskolnikov a Korvín. V případě Raskolnikova je text inspirovaný stejnojmennou postavu z románu Zločin a Trest. Korvín pak vychází ze života Matyáše Korvína. Ideální témata pro nerda, jako jsem já, ale písně mají potenciál zaujmout každého rockera. Oba tracky jsou naživo absolutní bangery i díky tomu, jak kluci z kapely od začátku do konce září z pódia pekelnou energií. Nutno dodat, že velmi nakažlivou. Všichni s kapelou zběsile skáčeme a do toho z posledních sil vyřváváme text z Raskolnikova - ,,do ráje se nikdy nedostanem.”
Oddechnutí během koncertu přijde jen jedinkrát. 301 totiž musí splnit příjemnou povinnost a na pódium vytáhnou svoji manažerku Julču, aby jí popřáli k narozeninám. Dokonce s ní otevírají i šampus, který ale nemůžou vypít celý, však musí ještě hrát, a tak ho rychle předají do davu. Fanoušci si tak na Julčino zdraví připíjí taky.
Na 301 nejsem poprvé. A už teď mám jisté, že ne naposledy. Jestli je někde uvidíte v blízkosti vás, můžu vám garantovat jednu z nejkvalitnějších rockových show.
Text a foto: Filip Růžička