Nevím, jak moc organizátoři Encounteru počítali s tak krásným počasím, ale datum trefili perfektně. Jako by týdnem, ve kterém se odehrával festival, oživili Brno a připravili ho na jaro. V úterý ráno vycházím vyzvednout lístky a zjišťuju, že mi stačí jen triko. Konečně! Před JAMU, kde je informační centrum, se zatím shlukují jednotky lidí, povídají si a někteří kouří na sluníčku. I těch pár jednotlivců stačí na navození přátelské poklidné atmosféry pro následující dny.
Encounter letos oslavil 35 let. Jeho název je opravdu výstižný, v Brně se totiž na pár dní setkají studenti divadelních škol z okolních zemí a publiku prezentují svá představení. Letos přijeli mladí herci například z Německa, Slovenska nebo Ukrajiny; nechyběli ani čeští zástupci z JAMU. První performance, která startuje celý festival, ale neproběhla v žádném z divadel. Přes Jakubské náměstí až na náměstí Svobody prochází průvod zahajující celou pětidenní akci. Průvod plný pierotů prochází pomalým tempem se sklíčenými výrazy ve tváři. Vzniká tak kontrast pochmurného průvodu ve slunečném počasí. Kolemjdoucí se zastavují a sledují nekončící zástup v převlecích s vlajkami a nákupními vozíky, ve kterých mají jen tak tak napasovanou asi půlmetrovou hlavu z kartonu.
Od prvního dne provází festival koncerty. Ve chvíli, kdy průvod dorazí na náměstí Svobody, zůstávám právě tam a čekám na první koncerty. Jak se postupně stmívá, přidává se víc a víc lidí, střídají se kapely a za stagí pomalu zapadá Slunce. V odpočinkové atmosféře se střídá hard rock s indie rockem a první večer pomalu končí. Tedy začínáme za světla, končíme za tmy.
Hlavní devízou jsou ale divadla. Představení probíhají v HaDivadle, Huse na provázku, ve Studiu Marta nebo v Divadle na Orlí. A právě tam se ve středu dvakrát ukazují němečtí studenti z hannoverské univerzity s představením DIONYSUS CITY. Zmiňovat, že je vyprodáno, stačí jednou – děje se tak totiž na všech představeních. Stejně tak všechna představení doprovází titulky v pozadí, které fungují s přesností a snad nikdy mě nevyhodí z rytmu. Minimálně na těch, kterých jsem se zúčastnil. Ze začátku pomalá, neobvyklá hra, kde studenti prvně vykřikují lyrické texty, se postupně zvrhne do epické komedie o rodině, vraždě a zradě. Mladí představitelé si své roli užívají, chvílemi úmyslně přehrávají a diváctvo se baví. Jde o odlehčené představení, které sklízí dlouhý potlesk.
Ne tak dlouhým, ale o to bouřlivějším potleskem děkuje sál hercům z ukrajinské univerzity ve Lvově. Naprosto po právu. Psyacha Buda, jak se představení jmenuje, je neskutečně silné, aktuální a navíc prezentováno pro mě předtím neviděnou formou. Vcházím do sálu a ihned slyším pár tónů z piana. Slečna s bíle namalovaným obličejem hraje stále se opakující znepokojující tóny. Dokola a dokola. Na baru hned vedle umývá sklenici mladý kluk. Taktéž s bíle namalovaným obličejem, stejně jako zbytek souboru. K pianu se přidává kontrabas a harmonika a celé devítičlenné uskupení začíná zpívat.
Všichni přichází s neskutečnou energií a osobitým přednesem. Během hodiny se vystupující Ukrajinci střídají s přednášením historických textů, skladeb a básní autorů z jejich domoviny. Všechny texty spojuje silná naléhavost. Při děkovačce herci společně roztáhnou ukrajinskou vlajku a jedna z dívek se zadržovanými slzami v očích děkuje a vyjadřuje solidaritu nejen Ukrajině, ale i jejich nedávno zesnulému kolegovi. Z jejího hlasu cítím dojetí a smutek. Ze Studia Marta vycházím ohromen a potřebuji si někde odpočinout.
Vypnout a nechat plynout myšlenky jde krásně na pátečním koncertu v Kabinetu MÚZ. První se představují whyohwhy, jejichž kytarové riffy a ženské vokály vytváří až snovou atmosféru, ve které může hlava odpočívat. Komorní atmosféra, příjemné úsměvy z pódia. Následně přichází pražská Dukla. V sále se nedá hnout, ale za zvuku post-punku kapely se na tanec přeci jen místo najde. Trio hraje i dvě nové nevydané písničky a pokračuje v duchu příjemné atmosféry, která provází celý festival. Večer zakončuje alternativním rapem plným ostrých a zábavných textů duo Aleny Novotné a Štěpánky Todorové HIHIHAHAHOLKY.
Encounter nepřekypuje programem, téměř celý se dá stihnout, a hlavně funguje v komorní a přátelské atmosféře Brna; jeho divadel, klubů a kaváren. Letošní 35. ročník navíc vyšel na to nejlepší počasí, jež zatím tento rok nabídl. Brno se probudilo a otevřelo jarní sezónu ve velkém.
Text a foto: Tomáš Jančík