Jak zažít křehkost i příliv energie naráz? Dej si dvoják The Atavists a Midnight Swimmers

Jak se to říká? Středa je vlastně takový menší pátek před malým pátkem ve čtvrtek? Po koncertu, na který jsem se těšila fakt dlouho, můžu tuhle oblíbenou větu nejen všech studentů potvrdit. Jestli se totiž někdy ocitnete v krizi středu týdne, lékem bude koncert hradeckých The Atavists a Midnight Swimmers, kluků z Olomouce, co postupně dobývají tuzemské i zahraniční hitparády.

Na přelomu jara a léta mě přepadá sezónní dilema. Jsem rockerka, co si udělá linky, odhalí tattoos a nalakuje nehty na černo, nebo spíš hippie girlie s háčkovaným tílkem a vlnama ve vlasech? No, přesně to mě zase hitlo v Á dvojce…

Midnight Swimmers na pódiu působili, jako by se narodili pro hraní na Woodstocku v šedesátém devátém. Jako by se narodili pro to, hrát jemně, svobodně, s hlavou a riffy ve světě, co voní po letním dešti. A zároveň by se klidně mohli teleportovat na Woodstock '99, napálit kytary na maximum a rozbořit stage v oblaku potu a chaosu. Mají v sobě syrovost i něhu, schopnost v jednom momentu pohladit a v druhém strhnout k zemi. A právě tahle dvojí energie dělá z jejich koncertů něco, co ti zůstane pod kůží ještě dlouho potom, kdy dozní poslední akord.

Klub se nenaplnil jenom brilantním zvukem, ale taky náloží charisma celé kapely. Dokonalé riffy na mentolovou kytarku Alberta Pazdery, basa Jana Srostlíka i bicí Tomáše Galeka v rytmu, co tě dostane do kolen, a forma frontmana Stanislava Chyzhmana? Nekonečný hlasový rejstřík, co ti v jednu chvíli šeptá do ucha a potom řve jako na lesy.

Když máš dobrej vkus, ani věk nehraje roli

Jak už bylo zmíněno v úvodu, hudba spojuje… A tenhle koncert dvou kapel s trochu odlišnou cílovkou toho byl důkazem. V jednu chvíli se totiž v Alterně sešli mladí lidi zapálení do alternativního rocku a životem zkušenější punkáči a rockerky, co si přišli užít nálož blues-stoner-surf rocku střihlého s punkem. Na stage totiž nastoupili The Atavists, a s nimi pořádná nálož energie, která měla sílu na to, aby Alternu srovnala se zemí.

Zpěvák Adam Krofian, Max Andrews na klávesy, Hugo Trkal s basou a Adam Jánošík za bicími ukázali, proč jsou jednou z nejodvázanějších kapel, které můžeš na domácí scéně potkat.

Jejich nekompromisní set okamžitě rozpohyboval publikum, které se dosud spíš lehce pohupovalo do rytmu. Alterna je celkem malá, a právě to všemu dodalo zvláštní intenzitu. Zvuk se odrážel od nízkého stropu, který měl co dělat, aby udržel všechno to napětí pod sebou. Atmosféra rychle houstla a v jednu chvíli se pár lidí z publika rozeběhlo proti sobě v náznaku malé wall of death. Nebylo to nic masového, ale právě v tom bylo to kouzlo – nebyla potřeba velká show, stačila autentická energie a pár odvážlivců, kteří se rozhodli ji nechat explodovat i fyzicky.

Ostatně o tom, jak moc Alterna v ten večer duněla, svědčí i to, že mi během koncertu přišla zpráva od kamarádky, co bydlí o pár bloků dál: „Co se tam sakra děje? Slyším to až doma!“

The Atavists a Midnight Swimmers potvrdili, že i menší koncerty mají sílu. A že středa večer může být stejně intenzivní jako sobotní hlavní stage s headlinerem předního fesťáku.

Text a foto: Barbora Kaufmann