Fléda je vyprodaná. Lidé se kupí u vchodu a není se kam hnout. Všichni se tisknou co nejvíce k podiu, hlasitě si povídají, jsou nedočkaví. Ti, kteří vzdali snahu dostat se k podiu co nejblíže, stojí u baru. Samo podium je ozdobeno kusy barevného plexiskla, které je vyřezané do podob papírových ozdob, ve tvarech hvězd a stromečků – v tradičním folklórním stylu. Ozdoby navozují atmosféru koncertu, protože Vesna je známá svým odkazem na slovanskou kulturu.
Slovanská mytologie je jedna z těch méně známých. A možná právě proto jí Vesna ve své hudbě a celém svém konceptu vzdává hold. Už samotné jméno kapely je přejato od staré bohyně jara a mladé lásky. Jejich popové písně jsou protkané odkazy na předkřesťanská náboženství naší země. Tato originalita jim minulý rok přinesla mnoho pozornosti, kdy vystoupily v Eurovizi, oděné do krojů, s dlouhými copy. Ačkoli nedosáhly na vítězství, jejich popularita v Česku stoupla. Proto se téměř sedm set lidí mačká ve Flédě, aby mohli vystoupení vidět.
Světla zhasínají a Vesna přichází. Fléda je vítá svým křikem, ženy se hned pouští do zpěvu. Začínají první písní – Pomiluj mě. Podium září barvami, které se odráží od ozdob, a tvoří tak krásnou, barevnou mozaiku kolem Vesny. Každá z členek má svou roli a dohromady navozují až éterický pocit. Housle, na které hraje Bára Juránková, tvoří krásný kontrast zbytku kapely. Lidé k nim vztahují ruce, zpívají a tančí.
Hrají jak písně z nové desky, tak starší kousky, jako Bílá laň či Morana, ke kterým se fanoušci taktéž radostně přidávají.
„Ahoj Brno!“ vítá zpěvačka Patricie a Fléda ji odpovídá. Směje se, celá pětice je uvolněná, podium jim patří. Mluví o Eurovizi, o kapele, chválí se, jak všechno ustály a jak jsou rády, že tu mohou vystoupit. Pak už se vrací k písním – byť jen na chvíli, což publikum ale zatím neví.
Publikum se energizuje pro pomalou píseň Světlonoš, z jejich debutového alba Pátá bohyně, které je spíše folkové. Budí tak úplně jiné emoce než Muzika Slavika.
Pak ale přichází pauza. Vesna nečekaně odchází z podia a je nahrazená jejich kamarádem, Thomem Artwayem. Ten, doplněný o svou kytaru, tempo koncertu velmi zpomalí dvěma písněmi – Nebedálky a Trhám mraky. K té druhé se fanoušci přidají, houpou se do rytmu. Poté už Thom za potlesku odchází, a vrací se Vesna.