Vesna: Jmenovkyně bohyně jara pokřtily nové album na Flédě

Fléda je vyprodaná. Lidé se kupí u vchodu a není se kam hnout. Všichni se tisknou co nejvíce k podiu, hlasitě si povídají, jsou nedočkaví. Ti, kteří vzdali snahu dostat se k podiu co nejblíže, stojí u baru. Samo podium je ozdobeno kusy barevného plexiskla, které je vyřezané do podob papírových ozdob, ve tvarech hvězd a stromečků – v tradičním folklórním stylu. Ozdoby navozují atmosféru koncertu, protože Vesna je známá svým odkazem na slovanskou kulturu.

Slovanská mytologie je jedna z těch méně známých. A možná právě proto jí Vesna ve své hudbě a celém svém konceptu vzdává hold. Už samotné jméno kapely je přejato od staré bohyně jara a mladé lásky. Jejich popové písně jsou protkané odkazy na předkřesťanská náboženství naší země. Tato originalita jim minulý rok přinesla mnoho pozornosti, kdy vystoupily v Eurovizi, oděné do krojů, s dlouhými copy. Ačkoli nedosáhly na vítězství, jejich popularita v Česku stoupla. Proto se téměř sedm set lidí mačká ve Flédě, aby mohli vystoupení vidět.

Světla zhasínají a Vesna přichází. Fléda je vítá svým křikem, ženy se hned pouští do zpěvu. Začínají první písní – Pomiluj mě. Podium září barvami, které se odráží od ozdob, a tvoří tak krásnou, barevnou mozaiku kolem Vesny. Každá z členek má svou roli a dohromady navozují až éterický pocit. Housle, na které hraje Bára Juránková, tvoří krásný kontrast zbytku kapely. Lidé k nim vztahují ruce, zpívají a tančí.

Hrají jak písně z nové desky, tak starší kousky, jako Bílá laň či Morana, ke kterým se fanoušci taktéž radostně přidávají.

„Ahoj Brno!“ vítá zpěvačka Patricie a Fléda ji odpovídá. Směje se, celá pětice je uvolněná, podium jim patří. Mluví o Eurovizi, o kapele, chválí se, jak všechno ustály a jak jsou rády, že tu mohou vystoupit. Pak už se vrací k písním – byť jen na chvíli, což publikum ale zatím neví.

Publikum se energizuje pro pomalou píseň Světlonoš, z jejich debutového alba Pátá bohyně, které je spíše folkové. Budí tak úplně jiné emoce než Muzika Slavika.

Pak ale přichází pauza. Vesna nečekaně odchází z podia a je nahrazená jejich kamarádem, Thomem Artwayem. Ten, doplněný o svou kytaru, tempo koncertu velmi zpomalí dvěma písněmi – Nebedálky a Trhám mraky. K té druhé se fanoušci přidají, houpou se do rytmu. Poté už Thom za potlesku odchází, a vrací se Vesna.

Vesna vchází na podium, a ihned se pouští do zpěvu. Jejich hlasy zní étericky, všichni jen v úžasu hledí. Nejde o píseň z žádného alba, jde o melodii jako z jiného světa – je čas křtít. Na podium vchází i šestá žena v bílém hábitu, která tančí v doprovodu hlasů Vesny. Píseň vrcholí, a fanoušci vybuchnou v potlesk.

„Toto je žena, která nás sledovala od samého počátku,“ představuje Patricia tanečnici, kněžku. Ta se usmívá, drží v rukou CD nového alba. Na podium přichází i Karel Janeček, který též Vesnu podporuje.

„Vzlétáte k hvězdám a já to strašně ráda sleduji, obdivuji vás holky,“ říká s úsměvem Lilia Khousnoutdinová.

„Děkuju za odvahu Vesny, je důležité učit a otvírat témata, která jsou kontroverzní,“ dodává Karel Janeček. Tímto naráží na ženská témata, která jsou často motivem v textech Vesny. Album je tímto rituálem pokřtěno a hudebnice je hází do davu.

Další zazpívají svou nejznámější píseň My Sisters Crown. Během koncertu ukazují symbol koruny, kdy si přikládají dlaně ke stranám hlavy. To následně učí i celou Flédu.

„Abyste se vždycky cítili jak královny a králové,“ komentuje Patricie.

Pak už se koncert chýlí ke konci. Ještě zahrají písně Hej mami a Dokola, pak s úsměvem a úklonou odchází. Fanoušci však nemají dost, Vesna se dokonce dvakrát vrátí na přídavek – první na píseň Běžela jsem lesem a podruhé na nově vydanou verzi My Sisters Crown, známou jako Ej sestro. Pak už skutečně odchází, celý večer pak ale tráví v obležení fanoušků.

„My jsme to říkaly – Ostrava, Praha, no Brno je prostě nejlepší!“ říká se smíchem Patricie.

Text: Alena Lavrenčíková
Foto: Adéla Michalčíková