Za slavnostních fanfár hlavním kategoriím Brno16 dominovaly ženy. Festival krátkých filmů vzpomínal také na Jana Švankmajera

V brněnské Mekce alternativní kinematografie se to ve čtvrtek večer hemží filmovými nadšenci. Prodírám se davem štěbetajících skupinek a spěchám do zaplněného ale tichého prostoru Kina Art. 

V prostoru místního Café Art právě probíhá přednáška o režisérovi surrealistických snímků Janu Švankmajerovi, jenž je zároveň jednou z ústředních postav právě probíhajícího festivalu krátkých filmů Brno16. Pořádá se již od roku 1960, a je tak jedním z nejstarších filmových festivalů v Česku.

Surrealismus nejen na talíři

Kromě Švankmajera je tématem doprovodného programu letošního ročníku letos také jídlo. Témata se navzájem doplňují, protože sám Švankmajer měl s jídlem od mala složitý vztah. Nejedl například maso a kvůli svým stravovacím návykům byl i hospitalizován. Toto trauma se přetavilo i do jeho tvorby. 

V bloku jeho čtyř krátkých snímků je jídlo všudypřítomné. V Možnosti dialogu se vzájemně požírají hlavy tvořené z koláží všech možných potravin. Připomínají mi Arcimboldovy malby. Krátkometrážní Zamilované maso představuje romanci dvou plátků masa. Románek nakonec ale bezlítostně končí na pánvičce. 

Diváci se letos mohou těšit z opravdu široké nabídky kinematografických kousků. Například speciální noční prohlídku brněnské kostnice ozvláštňuje i projekce Švankmajerova stejnojmenného snímku Kostnice.

Hororové choutky a vzpomínání na staré dobré časy

Přesouvám se do malého sálu na blok Maso a krev, v němž mi tři české snímky o kanibalismu slibují slušnou dávku nočních můr. Chuť člověka svým brutálním nádechem nahání husí kůži. Závěrečná projekce absurdního Felch in Flat naštěstí atmosféru zlehčuje a sálem se dokonce rozléhá hlasitý smích. 

Pro zlepšení svého apetitu zavítám na retrospektivní soubor o stravování za socialismu – Pepánek párky nepapá. No a když v pátek nejedl Pepánek tak v sobotu Adéla ještě nevečeřela. Tato groteskní parodie na detektivky je jediným celovečerním snímkem festivalu. Lidé si ho ale mohou vychutnávat v nezvyklém prostoru Husova sboru.

Hlavní roli v obou kinosálech hrají bloky soutěžních snímků z Česka i celého světa. V soutěžní kategorii Česko-slovenská 16 bojuje 17 filmů. Jeden z nich mě svou netradičností ve všech ohledech naprosto uchvacuje. 

Ženská emancipace na plátně i za kamerou

Orla režisérky Marie Lukáčové už od začátku boří veškeré tradiční představy o pohádkách. Zvládá průběžně měnit vizuální styl vyprávění, například prostřednictvím natáčením na VHS kameru. Živí herci jsou ale někdy nahrazení i svými animovanými podobiznami. To celé se dokonale snoubí s dynamickým a emancipačním příběhem hlavní hrdinky Jasny, ztvárněné Lucianou Tomášovou, která bojuje proti zlému feudálovi Volkovi ničícímu okolní les. A to například i za doprovodu rapového soundtracku.

Při sobotním vyhlašování vítězů ihned zjišťuji, že jen tak ledajaký ceremoniál nás určitě nečeká. Kromě finančních odměn dostávají autoři i cenu, kterou jim před zraky všech vyrábí klaun přímo na místě – pejska z nafukovacího balónku. V stále většinově mužském prostředí kinematografické tvorby si však tentokrát ocenění všech čtyř kategorií odnášejí ženy.

Hrdinky v zajetí (generačních) traumat

V hlavní soutěži porota oceňuje snímek Mal de Madre od Irene Baqué, na který máme prostor podívat se hned po ceremoniálu. Ve filmu kontrastuje neustálé švitoření místních babiček, které mají vždy na každý problém mnoho rad, s tichým pozorováním vnučky místních tradic. Jak postupně hrdinka Lita i diváci zjišťují, že stejně jako povídačky a zvyky, i strachy mohou mít kořeny napříč generacemi.

Mladá dívka jako hlavní hrdinka se objevuje i v počinu čínské režisérky Muchi Cai Nepatrná smrt, který byl oceněn porotou tvořenou studenty filmové a audiovizuální kultury z Masarykovy univerzity. Film mě pohlcuje nejen svými fascinujícími černobílými záběry na noční metropoli, ale hlavně intimním příběhem o neopětované lásce.

V průběhu sledování Pitomců od belgické režisérky Ante Pask, se chvílemi červenám představou, že v tomto snímku se příběhu o mladé letní lásce konečně dočkám. Naděje mě ale rázem přechází, jakmile se na plátně odehrává scéna sexuálního násilí. Filmu s hořkým, ale důležitým poselstvím, uděluje porota hlavní ceny čestné uznání.

Z festivalu si odnáším novou energii z kreativity lidí tvořících tato krátkometrážní díla, jimiž bývají mnohdy hlavně mladí, nově nastupující tvůrci. Ti často přichází s progresivními nápady a tématy, kterými se nebojí vybízet publikum k zamyšlení. I v mých myšlenkách bude letošní ročník festivalu Brno16 ještě dlouho, už se ale nemůžu dočkat na to co nám přinese ten příští.