Před budovou staré Melodky se utvořila dlouhá řada. Všichni čekají na Záviše. Již začátkem měsíce byly lístky vyprodány, ale i přesto zde čekají lidé bez lístků. Řadou se nese kouř z cigaret a nadšení.
Hned po otevření ale z budovy vycházejí nešťastní lidé, s lístky se na ně nedostalo. „K dispozici na místě bylo jen dvacet lístků, na příští akce si budeme muset více pohrát s kapacitou,“ komentují událost pořadatelé. U vstupu se ve velkém rozjíždí přeprodej lístků, šmelináři jsou schopní si za jeden lístek naúčtovat i dva tisíce korun.Šťastlivci, kteří lístky koupit stihli, se ale do prostorů radostně hrnou.
Všichni na Záviše radostně čekají i když tuší, že s jeho pověstnou dochvilností to bude chvíli trvat. O půl deváté se začíná ozývat ladění houslí. Celou Melodkou se začíná nést pokřik „Starý kokot.“ Tímto známým pokřikem fanoušci Záviše volají. Stejně si ale budou ještě muset počkat.
„Slyšel jsem, že Záviš musel v Sonu zaskakovat jako předskokan Tří sester, na poslední chvíli jim originální odpadl. Chvíli si teda ještě počkáme,“ říká fanoušek Jakub. Přítomní si objednávají další piva, ale nakonec příliš dlouho čekat nemuseli. V devět Záviš přichází na pódium a fanoušci ho opět zdraví: Starý kokot!
„Všechny vás tu vítám, jsem rád, že jste se sešli v tak hojném počtu. Museli jste si sice chvíli počkat, ale však mě znáte,“ uvádí Záviš svůj koncert. Dnes si přivedl i hudební podporu, vedle něj usedá hráč na kytaru a housle. Houslistu spousta lidí poznává, jde o místního vinaře Antonína Bukovského.
Koncert začíná koledou – nebo aspoň Závišovou verzí této koledy. Jedná se o píseň Pásli čubky Valaši, ke které se přítomní přidávají. Po skončení písně Záviš znovu všechny vítá a s prvními řadami si přiťukává pivem.
Report: Marek Matras
Foto: Záviš