Miserable nás okamžitě chytne pod krkem. Není to sice nejvíc hard song od Only The Poets, na ty přijde čas později, ale funguje skvěle. Jsem fanynka, ale rozhodně ne nějak zarytá, takže mě energie, s kterou nastupují, překvapí a rozproudí. Stejně to má i většina dalších fanoušků v davu. Když kluci hrají songy jako I Keep On Messing It Up a You Hate That I'm In Love – dvě jejich nejmladší písně – a Fléda ječí zpátky, je to úplná radost poslouchat. Kluci už ví, jak své fanoušky nadchnout, a zároveň ví, jak získat pozornost všech, kteří je ještě tolik neznají. Práce s publikem jim není cizí, a jejich hravá energie nás všechny baví.
Ví, jak udržet naši stoprocentní pozornost a taky ví, že v davu mají hodně zaryté fanynky, které by jim líbaly boty, kdyby to po nich chtěli. Klukům z Only The Poets přesto jejich rostoucí sláva nestoupla do hlavy. Nestaví bariéry mezi sebou a námi. Velmi aktivně s námi celý koncert komunikují, a i když je jejich britský akcent někdy těžko srozumitelný, co se nám zpěvák Tommy Longhurst snaží sdělit je jasné – bavte se a dělejte pořádnej bordel. Když vzduch uvnitř začne dosahovat nepříjemně vysokých teplot, hojně nám rozdávají vodu, dost flašek abychom všichni dostali alespoň lok a mohli pokračovat a nepřijít o svá místa. Koncert tak působí velice přátelsky.
Se songy jako JUMP, Crash nebo I Don't Wanna Be Your Friend je to jednoduchý. Skáčeme do stropu a zpíváme tak, že pomalu překřičíme kapelu. Ta naši snahu chválí. Publikum rozproudí i hra Pravda nebo Úkol. Nakonec dostanou za úkol nám něco zazpívat. Kluci se vytáhnou coverem Teenage Dirtbag od skupiny Wheatus, což je jedna z nejvíc britských klubových songů, které jsem měla v Česku možnost slyšet – že jsou kluci z Velké Británie se jim prostě odepřít nedá. Když si bubeník Marcus Yates převezme mikrofon na vyšší vokály v písni, je to zbytek kapely, který skáče nadšením až do stropu. Není to první cover co slyšíme – předskokan Pedro Santos nám zahrál Yellow od Coldplay nebo Please Please Please od Sabriny Carpenter a šlo mu to tak skvěle, že se do něj většina fanynek zamilovala.
Cover nám ale zahrají opravdu jen jeden. Only The Poets si od svého vzniku stihli vytvořit obstojnou diskografii, ve které se nebojí sahat ani ke svým nejstarším kouskům. Při walking in the dark sleze Tommy a kytarista Clem Cherry z pódia a přímo doprostřed klubu. Fanoušci se rozestoupí a udělají jim prostor, aby se na kluky netlačili. Tenhle song je krásnej. Text o naději, kterou musíme mít i ve tmě, Tommyho výrazný vokál smíšený s kytarovou linkou dodává atmosféře magii. To vše je doplněno o světla baterek telefonů, které fanoušci obklopující dvojici drží nad hlavami. Jsou jako hvězdy, které osvětlují tu osamělou cestu tmou. Kluci se pak vrátí na stage, ale tenhle moment v paměti rozhodně utkví.
Cesta mezi hvězdami
Jsou určité faktory, podle kterých poznáte, že to kapela už někam dotáhla. Všimnete si toho i jako obyčejný fanoušek, když se rozhodnete jít na koncík jedné z mnoha kapel co na Flédě vystupují. K vašemu překvapení zjistíte, že nejste ani zdaleka první – parta fanynek před klubem kempuje už od předchozího večera, a to i přes celodenní déšť. A ještě nejsou ani Češky, takže schválně dojely ze zahraničí jen pro kapelu. Jejich čekání se ale vyplatilo, protože jim během dne Pedro Santos udělal menší koncert před Flédou, aby jim dlouhé čekání za deště zpříjemnil. Když pak hraje své songy na stage, v davu jsou lidé, kteří už znají slova.
Dalším faktorem popularity je, že když začnete hrát i ty nejstarší písničky, jako třeba emotional z vašeho debut EP, pořád se najde někdo, kdo ten song zpívá pomalu víc nahlas než vy. A že když oznámíte, že pracujete na svém prvním full-length albu, vyvolá to takové haló, že málem zbouráte Flédu.
Na stagi Flédy se již v minulosti objevily vycházející hvězdy. Jednou z nich jsou například irští Fontaines D.C., kteří si Flédu vzali za svou v roce 2022 - teď mají světové turné a v létě navštíví i Rock For People. Only The Poets mají úplně stejný potenciál vyletět do povědomí hudebního světa – stačí jim jedno dobré promo, jeden virál, jedno video. Pokud se jim podaří vyletět, asi už je u nás na Flédě neuvidíme – ale v Česku se na ně dle jejich slibu můžeme těšit i do budoucna.
Text: Alena Lavrenčíková
Foto: Adéla Michalčíková