Queer osoby čelí revenge pornografií častěji, studie je ale dlouho přehlížely, upozorňuje Farkašová na opomíjená rizika online sexuálního násilí

Lucia Farkašová je studentkou magisterského studia oboru Mediální výzkum a analytika na Fakultě sociálních studií a zároveň působí ve výzkumném týmu Interdisciplinary Research Team on Internet and Society (IRTIS). Ve svém výzkumu se zaměřuje na nekonsenzuální šíření intimního obsahu (revenge pornografie) v kontextu LGBTIQ+ komunity. Svůj výzkumný poster na toto téma prezentovala na mezinárodní konferenci ECREA v Brně, kde jí byla v rámci nového systému mentoringu přidělena odbornice Dr. Qian Huang z University of Groningen.

Co tě přivedlo k zaměření výzkumu na revenge pornografii specificky u LGBTIQ+ osob?

K tématu revenge pornografie mě přivedla ještě během bakalářského studia moje skvělá školitelka doktorka Michaela Šaradín Lebedíková. Následně jsme se rozhodly moji bakalářskou práci zaměřit na vliv revenge pornografie na psychické zdraví formou systematické přehledové statě. Právě ta mi poskytla přehled o stavu poznání, přičemž se ukázalo, že LGBTIQ+ osoby jsou v této oblasti přehlíženy. Některé výzkumy přitom naznačovaly, že tahle skupina lidí je mnohem ohroženější nekonsenzuálním obsahem a čelí mnohem častější online sexuální viktimizaci. 

Zatímco u heterosexuálních žen jsou dopady této formy online sexuálního násilí již poměrně dobře popsány, u sexuálních menšin zůstávají opomíjené. Proč se podle tebe akademický i společenský prostor této skupině dosud vyhýbal?

Revenge pornografie byla dlouho postavena na velmi úzkém scénáři: heterosexuální pár, muž jako bývalý partner a pachatel a žena jako oběť, přičemž motivem je pomsta po rozchodu. Nejnovější výzkumy ale ukazují, že tato definice je velmi úzká. Podob revenge pornografie jako je zveřejnění intimního obsahu bez souhlasu, či přesněji obrazově podmíněného sexuálního zneužívání (image-based sexual abuse), což je pojem používaný čím dál častěji, je mnohem více.

Pachatelem nemusí být jen bývalý partner, ale například romantická známost, spolužák či úplně cizí člověk. Přeživšími (pozn. red. odborníci tento termín preferují, jelikož slovo „oběť” implikuje neschopnost jednat) nejsou jen ženy, ale také muži či právě queer lidé. Důvodem už dávno není pouze pomsta, ale třeba vylákání intimních fotografií za účelem vydírání, přičemž přeživší o motivu pachatele často ani nemusí vědět. U dosavadního výzkumu byly také zmíněny překážky v podobě problému s náborem respondentů. Pozornost ve výzkumu online sexuálního násilí se však začíná obracet i k queer lidem, takže se to začíná měnit.

U heterosexuálních přeživších jde o zásah do soukromí, u LGBTIQ+ osob však únik obsahu často znamená i vynucený outing. Jaká konkrétní rizika pro bezpečnost a psychické zdraví z tohoto odhalení identity bez souhlasu plynou?

Z rozhovorů s queer osobami v rámci mého výzkumu vyplynulo, že pro LGBTIQ+ lidi představuje revenge pornografie nejen narušení soukromí, ale právě ztrátu kontroly nad tím, komu, kdy a za jakých okolností je jejich sexuální orientace či genderová identita odhalena. To s sebou může nést rizika, například pokud žijí v prostředí, které může být diskriminující. Může to vést k šikaně, odmítnutí či ztrátě podpory z jejich okolí. Kromě toho někteří z účastnictva mluvili o obavách a strachu, že by se informace o jejich sexuální orientaci či genderové identitě dostala například k rodině, která by to nemusela přijmout.

Psychologické dopady revenge pornografie bývají přirovnávány k těžkým formám sexuálního násilí. Jak se tyto následky projevují v komunitě, která již tak čelí zvýšené míře stigmatizace a překážkám při vyhledávání pomoci?

Část účastnictva měla už před samotným zveřejněním nebo šířením intimního obsahu zkušenosti se stigmatizací či diskriminací. Revenge pornografie se tak ve výpovědích objevovala vedle dalších stresujících zkušeností, v některých případech včetně homofobního obtěžování nebo nedobrovolného coming-outu. V souvislosti s vyhledáváním pomoci ve výpovědích zaznívala i témata studu a sebeobviňování.

V čem se současná právní a společenská debata o online sexuálním násilí míjí s potřebami LGBTIQ+ přeživších a jak by se měla upravit?

U LGBTIQ+ přeživších se podle výzkumů mohou objevovat obavy z diskriminace nebo stigmatizace ze strany institucí. Účastnictvo výzkumu často uvádělo, že nevědělo, kam se může obrátit o pomoc, nebo vyjadřovalo obavy, že jejich zkušenost nebude brána vážně. Pomoci by tak mohlo zvyšování povědomí o dostupných právních či institucionálních možnostech a inkluzivní přístup bez předsudků.

Součástí výzkumu jsou kvalitativní rozhovory s přeživšími. Jak jsi přistupovala k vedení těchto rozhovorů, aby byly pro účastnictvo eticky i psychologicky bezpečné?

Ze všeho nejdůležitější pro mě bylo vytvořit bezpečné prostředí, aby se účastnictvo během výzkumu cítilo co nejpříjemněji. Snažila jsem se vést rozhovory tak, aby mělo co největší kontrolu nad celým procesem. Před začátkem sběru dat jsem metodologický postup konzultovala s odbornicí na online sexuální násilí doktorkou Veronikou Valkovičovou  z Univerzity Komenského, která mi doporučila zdroje týkající se rozhovorů s LGBTIQ+ přeživšími a snižování rizika retraumatizace.

Účastnictvo si mohlo nechat vypnutou kameru, dát si přestávku, rozhovor kdykoliv ukončit nebo ho přesunout na jiný termín, pokud se necítilo komfortně. Po rozhovoru dostalo každé kontakty na psychologickou a krizovou pomoc, pokud by v něm rozhovor zanechal nepříjemné pocity.

Co z tvého výzkumu a rozhovorů s přeživšími vyplynulo jako vůbec nejzásadnější zjištění?

Kromě dopadů srovnatelných s jinými formami násilí, jako je sexuální obtěžování či znásilnění, považuji za nejzásadnější zjištění právě to, do jaké míry do těchto dopadů vstupuje sexuální orientace, genderová identita, menšinový stres a vynucený coming-out.

Záleželo však na tom, zda daná osoba už prošla coming-outem, jak reagovalo její okolí a jakou měla sociální podporu. Pro některé účastnictvo znamenal nedobrovolný coming-out další výraznou újmu, u jiných se ale objevila i určitá úleva z toho, že už nemusí svou identitu skrývat. To ukazuje, že dopady revenge pornografie jsou pro queer lidi skutečně specifické a komplexní.

Foto: Mariya Barták Ostrenko