Podmanit si publikum od první písně, a donutit ho skákat a tleskat prakticky na povel se kapelám s menší fanouškovskou základnou jako mají The Silver Spoons nepovede vždy. Každopádně pod vedením frontmana Augustina se jim to v Kabinetu MÚZ daří naprosto s přehledem.
Je to skvělej zážitek, když můžete skákat jak diví. Byla by velká škoda, vynechat takový koncert pro svůj rest-day, nebo protože je středa. Přes průstřel hudby z obou jejich alb si nás Augustine omotá kolem prstu, a my děláme všechno, co po nás chce.
I přesto, že tahle česká mini-tour slouží jako křest jejich novýho alba Groundbreaking Senses, otvírají písní Young Age a navazují I Need a Woman, z jejich prvního alba. Vědí jak to odpálit, to se pozná - fanoušci jsou šílení nadšením a rychlý známý songy v nás rozproudí krev. Augustine si nás hezky komanduje, když tleská on, začneme i my, když řekne “skákej”, podlaha pod náma se třese.
Pak už se nám konečně, postupně a pomalu, představí i se svým novým albem, nabídne nám ho skrze Muddy Kuddy, opět jeden z rychlejších songů, který frontman napsal o své tetě. Augustine do mikrofonu vrčí zatímco poskakuje po stage, čtyřčlenný support vzadu drží v rockovém stylu, ale prvky popu jsou slyšet, obzvlášť když začnou novější songy.
Přichází ale změna. Kapela zpomalí, Augustine vymění elektrickou kytaru za akustickou, a poté, co se chvilku pere s mikrofonem, začne Sail Away. Na podiu jakoby stál jiný člověk. Augustinův hlas se změní z nadšeného na žalostný, do mikrofonu zpívá vysokým tónem, naklání se k nám jakoby trpěl. Publikum zpívá s ním, vztahují k němu ruce, a v duši cítíme mrazivý chlad a stesk. Ta píseň takhle normálně vůbec nezní, ale Augustine nám ji předvede jako láskyplnou baladu. A funguje to. Jestli mu něčí pozornost ještě unikala, tak teď nás má všechny.'
Tohle střídání energie se line celým koncertem, a nechává nás na špičkách. V jeden moment skáčeme a křičíme, výskáme text na kapelu, v druhý se pohupujeme a zpíváme s Augustinem tichými, až téměř láskyplnými hlasy.
Písně jsou proložený krátkými monology zpěváka, kterýnám trošku připomínají low-cost ASMR. Pořád šeptá! Je to docela vtipný, protože všechna energie jakoby z něm po každém songu vyprchala, a on nebyl schopný mluvit hlasitěji než šeptem. Ještě že má ten mikrofon.
A samozřejmě přichází čas i na ten očekávaný křest alba Groundbreaking Senses. Tomuhle albu kluci ze Silver Spoons dali všechno, a každý song je odkazem na nějaký moment v životě, který jim jako kapele změnil pohled na svět. Augustine nám tohle všechno šeptá, jako bychom byli drazí kamarádi, kterým svěřuje tajemství, a ne skupina sedmdesáti fanoušků co se přišla podívat na kapelu, která je baví.
Na stage si k sobě vezme fanynku z publika - a ne žádnou náhodnou, jde o odvážlivkyni, která mu před koncertem na baru vytkla obrácený límeček na košili. Za odměnu teď pokřtí album, které dostane dárkem. Note to self: když se naskytne možnost, zmiň zpěvákovi estetickou vadu na jeho oblečení.
Není to jediný dárek, který fanoušci dostanou. Předtím, než nám zahrají lead single z druhého alba Worst Dancer Alive nás vyzvou, ať jim dokážeme, že jsme ještě horší tanečníci než oni. Fanynce, která dá všechno pro to, aby byla ještě horší než frontman - ačkoli je otázkou vkusu, kdo z nich doopravdy horší je - Augustine daruje lžičku. Super suvenýr z koncertu.
Druhá polovina se drží ve stejném tempu jako ta první - hrají I’ll Make It For You, The Race, rychlejší, známé songy, a pak v naprostým otočení dají L’Estivale. Ve změti čistě anglické hudby působí Augustinova francouzština až příliš jemně, a v kombinaci jeho práce s hlasem se zdá, jakoby se sál proměnil. Píseň o tom, jak občas musíme opustit co milujeme, i když to z nás dělá ty špatné, ve spoustě z nás rezonuje.
Celý sál pulzuje energií, a to jen díky kapele, která nás udržuje v napětí, všichni ztrácí kontrolu a tančí, a když nás Augustine rozdělí na dvě poloviny, následujeme jeho vedení bez námitek. A tak vzniká moshpit na Don't Trust You - a my si říkáme, jo proč vlastně ne? Augustine se k všem, kdo se do moshpitu zapojí, přidává, směje se, sál duní.
Jakkoli je ta atmosféra skvělá, každý koncert musí jednou skončit. Kluci to zabalí rychle a zmizí dozadu, do dveří před kterými visí LED lžička, jejich symbol. Asi jim taky chybíme, protože když začneme o tři vteřiny později tleskat, vesele se vrací a zahrají nám ještě jednu, poslední. Největší klasiku klasik, jejich top song He’s Got My Money Now. Pak už fakt odchází, s úklonami, a my se v dvouřadu taky snažíme dostat ven z placu.
Vyjdeme ven, na bar a do chládku před Kabinetem, a najednou je to jako rána do prsou - poprvé po hodině se nadechneme čerstvého vzduchu. Ani jsme si neuvědomili, jak moc vydýcháno v sále bylo, až tak skvělá atmosféra to byla. Návrat do reality je prudký a hlavně studený, Zůstává nám ale jistota, že jsme zažili úplně top koncert.
Kluci z The Silver Spoons se objevili i v podcastu Radia R, a to v Tak Nějak… Pokud ti nestačil report, a chceš se o nich dozvědět víc, doporučujeme ti poslechnout si podcast! Najdeš ho v sekci podcasty na tomhle webu, a stojí to fakt za to.
Text: Alena Lavrenčíková
Foto: Natálie Sochorová